První náročnější samostatnou prací Ernsta Wiesnera (1890 - 1971), jíž si zajistil pevné místo v brněnské meziválečné architektuře, byla novostavba třípodlažní činžovní vily s podkrovím na zkoseném nároží ulic Údolní a Bratří Čapků pro velkoobchodníka a průmyslníka Wilhelma Gutmanna (1896 - ?). Wiesner touto stavbou naznačil směr, jímž se tzv. purismus - jako jeden ze vzájemně se prolínajících proudů v brněnské meziválečné architektuře - měl v nejbližším desetiletí ubírat. Šlo o promyšlený stylový záměr, usilující o očistu architektonického formálního aparátu na základní tvary. U Gutmannovy vily byl tento záměr v prvé řadě patrný na blokovém pojetí stavby a redukci užitých forem. Ačkoliv se obojí projevilo i v jejím vnitřku, architektův úmysl byl zřejmý především na záměrné skromnosti vnějšku, z níž vybočily jen plastické šambrány oken a vchodu z glazované keramiky. Pootočení stavby na zkoseném nároží poskytovalo po celý den maximální možnou míru osvětlení všem bytům. O původní podobě interiérů jednotlivých bytů, z nichž největší měly až sedm pokojů, i společných prostor není téměř nic bližšího známo. Kromě dispozičního rozvržení obytných podlaží se dochovala dnes nepoužívaná prostorná vstupní hala, dále vzdušné a světlé schodiště se stupni z dubového dřeva, osvětlené prvním průběžným schodišťovým oknem v Brně, a konečně snad i trámový strop a krb v jednom z bytů. K závažnějším úpravám došlo údajně pouze ve druhém patře, když byl - možná se změnou majitele - původní byt rodiny, který dříve zaujímal celé poschodí, rozdělen na dva menší. Ve většině obytných prostor se dochovala také původní okna s atypickými mosaznými kličkami a dřevěné horizontální žaluzie. L. K.