Vedle Dušana Jurkoviče, Jindřicha Kumpošta, Bohuslava Fuchse a Josefa Poláška představoval Eduard Žáček dalšího architekta v Brně, jenž začlenil do vlastního domu architektonickou kancelář a spojil tak obytnou funkci s provozní. S orientací uličního průčelí k severu se vyrovnal tím, že na tuto stranu umístil v přízemí kuchyni s příslušenstvím a pokoj hosta, zatímco velký obytný pokoj se zimní zahradou a dětským koutem a přilehlou jídelnu situoval na jih a východ s přístupem na balkon a do zahrady. V patře byla severní strana výhodná pro prostorný ateliér, sousedící s účtárnou a kanceláří šéfa, které byly přístupné samostatným bočním schodištěm. Ložnice s dámským pokojem a další pokoj, oddělené od pracovní zóny, se opět obracely na jih a východ. Tak jako přízemí mělo i patro zahradního průčelí téměř v plné šíři balkon. Dům zaujme nejen účelnou dispozicí, ale stejně tak i architektonickou formou, která je v dokonalém souladu s provozními požadavky. Pozoruhodné je stereometrické pročlenění uliční a zahradní fronty do několika prostorových plánů, stejně jako poměr velkoryse prosklených ploch k plnému zdivu. Eduard Žáček (1899 - 1973) byl jedním z prvních pěti studentů, kteří v roce 1925 absolvovali Odbor architektury a pozemního stavitelství České vysoké školy technické v Brně a kteří spolu s následujícími absolventy vytvořili mladší generaci brněnské architektonické avantgardy. Od počátku působil jako samostatný architekt, zaměřený především na projektování rodinných, příležitostně i nájemných domů, školních budov a spořitelen. Koncepce jeho vlastního domu navazuje na Le Corbusierovy puristické vily dvacátých let; nejblíže má k vile Stein v Garches. /J. S.