Nedaleko domu Aloise Zimmermanna vyrostla s ročním odstupem druhá budějovická realizace Richarda F. Podzemného a Kamila Ossendorfa. Stavebníkem byl přední budějovický advokát JUDr. František Švec, který zasedal v zastupitelstvu města i okresu za Českou stranu národně sociální. Při jednáních okresního zastupitelstva se Švec patrně seznámil s Zimmermannem, který mu zprostředkoval kontakt s oběma architekty. V celkovém výrazu Švecův dům prozrazuje vliv Le Corbusierových vilových architektur té doby, s nimiž se Podzemný a Ossendorf seznámili v roce 1927 při návštěvě kolonie Weissenhof ve Stuttgartu a znali je i z domácích a zahraničních časopisů. Samostatně se při tom vyrovnávali s Le Corbusierovými Pěti body nové architektury. Část prvního patra domu vysadili společně s terasou na sloupy. Přínos pro ztvárnění průčelí i pro volnou dispozici znamenal železobetonový skelet. Vnitřek domu architekti pojali jako jediný kontinuální prostor tvořený pracovnou, obytnou halou a jídelním koutem. Izolaci pracovny mohla zajistit zasunovací stěna. Celé jižní průčelí se v úrovni prvního patra otevíralo prosklenými stěnami či rozměrnými okny. V otevřené části terasy druhého patra architekti původně navrhli osazení menšího stromu. V publikovaném projektu ho vyměnili za keř, který však nakonec asi nebyl osazen. Pojetí zeleně na terase se tak příliš nelišilo od Le Corbusierova návrhu teras pro domy ve Stuttgartu a souznělo s jeho požadavkem střešních zahrad. V rodinném domě JUDr. Františka Švece oba architekti vstřebali nejaktuálnější podněty soudobé evropské architektury. Jejich dílo se tak stalo nejmoderněji pojatým domem v Českých Budějovicích 30. let.