Stavebníci domu se rozhodli zadat projekt architektu Jaroslavu Škardovi na počátku 70. let. Stavba doplnila řadu vilek, vinoucích se po východní straně Jiráskova nábřeží mezi ulicemi Kubatovou a Budivojovou. Většina z nich vznikla v meziválečné době. Také dům manželů Stodolových se jako jeho sousedé obracel hlavním průčelím k řece Vltavě. Architekt vyřešil jeho podobu monumentální architektonickou kompozicí s motivem dvou prostupujících se hranolů. Masívní kvadratické výstupky a prohlubně balkonů, vstupů a vjezdu do garáží tu působí jako plastické akcenty. Hlavní vstup zdůrazňují mohutné stupňovité boční zídky. Suterén domu obsahuje garáže, technické zázemí a úložné prostory. Do přízemí a prvního patra architekt vložil dva samostatné byty, jejichž interiéry se propojují s venkovním prostorem prostřednictvím balkonů a lodžií a tak se vylepšuje jejich obytný komfort. Stejně kultivovaně jako vlastní dům vyřešil architekt i okolí domu, přístupovou cestu se schody a terasou. Rodinný dům od architekta Jaroslava Škardy na Jiráskově nábřeží v Českých Budějovicích se řadí k mezinárodnímu stylu, který po druhé světové válce představoval tendenci rozšířenou po celém světě. Mezinárodní styl vyrostl z purismu a funkcionalismu. Místo důrazu na účel však jeho vykladači a propagátoři upřednostňovali představu stavby jako kompozice z čistých geometrických objemů, skleněných i betonových, a v ní pak spatřovali jakousi věčnou architektonickou hodnotu. Po pádu socialistického realismu v letech 1955-1956 se stal mezinárodní styl vládnoucím směrem i v socialistických zemích a v Československu se tato jeho dominantní role po roce 1968 ještě upevnila. S kultivovaným použitím prostředků tohoto stylu se setkáváme i v domě manželů Stodolových.