V Šatově na Znojemsku byli architekti postaveni před úkol rekonstruovat a rozšířit chátrající dům – evidovanou památku lidového stavitelství. Přijali tentokrát roli „restaurátorů“ a uvedli objekt důsledně do původního stavu s jedinou výjimkou, že nezdili z kotovic. V části na východ od průjezdu zřídili ubytování pro hosty, do protilehlého západního křídla situovali ložnici, pracovnu a koupelnu. Chybějící prostor získali přístavbou „obytné stodoly“, pečlivě vyzděné z kamene rozpadlého hospodářského stavení, s trámovým stropem a dubovou podlahou. Do dvora ji otevřeli dveřmi a okny na plnou výšku objektu, které ale mají rozdílnou šířku, zatímco pilíře mezi nimi jsou stejné, což podle Karla Doležela vyvolává pocit „napětí v rovnováze“. Lomový kámen obvodových stěn, dřevo stropu a podlahy a volně rozmístěný nábytek vtiskují obývacímu pokoji velkorysost a zároveň intimitu i nespornou atraktivnost. Od stavebníka vzešla myšlenka přímého vstupu z tohoto prostoru do klenuté lisovny a starobylého vinného sklepa. Trialog architektů, stavebníků (manažeři stavební firmy) a památkářů vyústil v příkladný výsledek, naplňující Hrůšovu zásadu, že stavba musí „vyrůstat z kontextu, ne zapadat do kontextu“. Architekti Petr Hrůša (narozen 1955) a Petr Pelčák (narozen 1963) stáli u počátků volného architektonického sdružení Obecní dům Brno, jemuž druhý z nich od roku 1991 předsedá. O rok později založili kancelář Hrůša & Pelčák, Ateliér Brno, která své projekty realizovala v Brně, v Blansku, Litomyšli, Olomouci, Praze, Slavonicích, na Velehradě a jinde. /J. S.