Dům manželů Sovadinových byl Fuchsovým posledním rodinným domem, který uzavíral dlouhou řadu jeho návrhů a realizací individuálního bydlení, na jejímž počátku stál dům spisovatele Jakuba Demla v Tasově z roku 1921. Jeho stylová orientace svědčí o tom, že Fuchs dokázal až do konce života tvořivě reagovat na aktuální podněty světové architektury. Nejpozoruhodnější součástí domu je jeho jižní průčelí, zformované do dvou prostorových plánů: předstupující bíle omítnuté plochy a ustupující plochy s dřevěným obkladem s tmavohnědým nátěrem. Omítnutý průčelní panel má nepravidelný tvar s pravoúhlými okny a dveřmi, rozmístěnými jakoby nahodile. S touto „neklidnou“ ortogonální kompozicí kontrastuje oblouk střechy s plechovou krytinou a vikýřem na západě. Svým způsobem neobvyklá stavba přesto zapadá do širšího kontextu architektova díla. Po příchodu do Brna na počátku dvacátých let užil Fuchs u několika vil v Masarykově čtvrti motiv kýlové střechy. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let pak u objektů pro rodinný podnik AKA ve Skryjích u Tišnova a na hotelu Vlčina ve Frenštátě pod Radhoštěm zvolil za hlavní materiál kámen a dřevo, mimo jiné ve snaze navázat na stavební tradice Vysočiny a Valašska. Vedle vazeb na starší tvorbu lze v pozadí vycítit spojitost ostopovického domu s ranými realizacemi a teoretickými postuláty postmodernistického hnutí, jež od šedesátých let ovládlo světové architektonického myšlení. Fuchsův poslední dům představuje v našem prostředí jeden z prvních ohlasů těchto tendencí, s nimiž se čeští architekti vyrovnávali ve větší míře až v osmdesátých letech. /J. S.