V roce 1930 oslovil Antonín Slavík (1893 - 1942), ředitel brněnského rozhlasu (Radiojournalu), architekta Josefa Kranze (1901 - 1968), aby mu navrhl rodinný dům. Jednalo se o projekt třípodlažního objektu, kde celkové řešení bylo podřízeno stavební situaci, dané náročností svažitého terénu nárožní parcely na souběhu ulic Tůmovy s Lužickou. Tato poměrně malá zastavitelná plocha inspirovala projektanta k maximálnímu využití dispozičních propozic a k tvarovému pojetí stavby - členité hmoty se zaobleným nárožím. Do uličního průčelí, orientovaného do Tůmovy ulice, je předsazen kubus přízemí, vyložený na třech sloupech, který nese v horním podlaží terasu se sprchou. Subtilní trubková konstrukce s posuvným závěsem, umožňujícím zastínění, byla umístěna na jižní straně terasy. Nosná železobetonová konstrukce i výplně domu byly horizontálně i vertikálně obloženy dřevovláknitými deskami heraklitu, čímž se docílilo značného snížení celkového nákladu stavby. Značná pozornost byla věnována i zahradním úpravám parcely - terásky z neopracovaných kamenů a skalky vytvářely nevšední estetický účin a svým charakterem jakoby podtrhovaly členitost samotného domu. Pro svou dobu bylo neobvyklé užití vegetace, vytvářející "krajinný útvar" před horizontálním pásovým oknem pracovny v prvém patře. Výtvarný dojem umocňovala barevná kombinace - bílá barva fasády a modrošedý odstín sloupů, zábradlí, parapetů a ocelových okenních profilů. V částečně zapuštěném suterénu se nacházel byt domovníka, prádelna a skladové zázemí. V přízemí byla umístěna vstupní hala a obývací pokoj s jídelnou, ložnice s oblékárnou a koupelnou i prostorná kuchyně se spací kójí pro služebnou. Druhé patro s pracovnou stavebníka a s dalšími prostorami bylo možné užívat také jako samostatnou bytovou jednotku. /J. Ch.