Samostatně stojící vila má ve zvýšeném přízemí situovány následující prostory – obývací pokoj s jednotlivými funkčními zónami, jídelnu, přijímací halu a sociální zařízení s umývárnou. Racionálně a ekonomicky řešené upořádání kuchyně doplňovalo moderní vybavení a „naplňovalo představu, osvoboditi ženu ze jha práce a otročení bytu, a uvolniti ji pro jinou kulturní práci, jak si žádá nová doba“ (Jindřich Halabala a Josef Polášek). V pojetí interiéru se promítalo vývojové zrání funkcionalistické koncepce bydlení – strohá, věcná funkčnost byla v rovnováze s estetickou složkou vtělenou do elementárně jednoduchých tvarových, prostorových, barevných a materiálových vztahů. Dostatek světla a prostoru, lehkost i elegance a v neposlední řadě „lidské“ dimenze většiny zařízení podtrhovaly stylově čistý charakter. Dominujícím akcentem zahradní fronty domu je velké těleso prosklené verandy užívané jako letní jídelna nebo zimní zahrada. Tři železobetonové sloupy nezastřeně se uplatňující v jejím prostoru nesou nad ní umístěný balkon, chráněný kovovou konstrukcí s matnými skleněnými výplněmi zabezpečujícími intimitu pobytu uživatelů. Vila je dnes skryta zvídavým zrakům milovníků architektury za vzrostlou „hradbou“ tisů, tújí a dalších okrasných dřevin – jehličnanů. Objekt byl ušetřen necitlivých stavebních zásahů či degradující přestavby, takže zůstala dochována řada autentických detailů a stavebních materiálů včetně luxferů prosvětlujících schodišťové těleso domu. Přistavena byla v pozdějších letech pouze garáž. Vila zůstala v držení potomků původních stavebníků. O rok dříve realizoval Polášek ve Vyškově rodinný dům pro Miladu a Jiřího Alexandrovy na Dědické ulici 16, u něhož zvolil hmotnější železobetonovou konstrukci, vytvářející „obrazový rám“ pro pohledy na město. /J. Ch.