Při stavbě sokolovny ve Znojmě v roce 1924 se s jejím projektantem, brněnským architektem Miloslavem Kopřivou (1894-1968), seznámil spolumajitel pily a dřevařské firmy František Entler a zadal mu vypracování návrhu svého rodinného domu. Komplikace při projekčních pracích způsoboval historizující dům, s nímž měla mít Entlerova vila společnou levou zeď. Městská rada totiž požadovala, aby část uliční fasády novostavby byla staršímu domu stylově přizpůsobena odstupňovaným soklem, provedením hlavní římsy, barvou omítek a krytinou mansardové střechy. Teprve úsek fasády napravo od středního mělkého rizalitu mohl být řešen jako moderní stavba s rovnou střechou. Stížnost stavebníka na oddělení projekčních prací Zemského úřadu v Brně byla zamítnuta. Architekt proto navrhl z jedné třetiny prostou fasádu, prolomenou jen oknem jídelny v přízemí. Zbývající dvě třetiny uličního průčelí pak působí dojmem zcela svébytné stavby, a to vyšším počtem podlaží i horizontální tendencí, zdůrazněnou nárožní terasou a plochou střechou. Jádro přízemí tvořila centrální hala se schodištěm do patra, do níž ústil hlavní vchod. Z ní se vstupovalo do jídelny, ložnice dětí a do ložnice rodičů, směřujících do ulice. Za jídelnou se nacházel pánský pokoj, původně otevřený na nerealizovanou zahradní terasu. První patro zaujímalo jen část zastavěné plochy, v rizalitovém úseku byla situována pracovna, na niž navazovala čtvercová nárožní terasa. Rodina obývala vilu až do sedmdesátých let, dnes je vlastníkem město, které ji využívá jako Dům dětí a mládeže. /L. K.