Projekt rozlehlé dvoupatrové vily praktického lékaře procházel složitým výrazovým vývojem. Je tedy zřejmé, že výsledná podoba vzešla z konfrontace požadavků stavebníka a názorů architekta, což nebylo u Poláška v této době ojedinělým případem. Nikdy však nebyly případné „ústupky“ v rozporu s jeho zastávaným architektonickým názorem na pojetí projektovaného objektu. Uliční patrové průčelí členila široká, nikoli však již pásová okna, vysazená v pravé části nad obchodním výkladcem v „krabicovém“ arkýři. V přízemí se nacházel papírnický obchod, garáž, dále ordinace zubního a praktického lékaře s čekárnou, laboratoře, část soukromých prostor – vstupní hala a kuchyně kombinovaná s malou jídelnou pojatou v rustikálním stylu. První patro zahrnovalo obytnou halu, přípravnu (kam ústil výtah z kuchyně v přízemí), jídelnu, knihovnu, hudební salon, ložnice propojené šatnou a koupelnou. Druhé patro zaujímaly dva hostinské pokoje a veranda, čtvrtinu podlaží tvořila terasa s částečným zastřešením. Stavebníci MUDr. Vladimír a jeho žena Gabriela Dunděrovi byli za okupace zatčeni gestapem za pomoc členům paraskupiny Zinc a popraveni v Kounicových kolejích. Dům byl konfiskován, původní vybavení a umělecké sbírky rozchváceny. Přestavba z konce padesátých let základní tvar objektu zarovnala do dnešní hranolové podoby. Vila tehdy ztratila obytnou funkci a interiér byl přizpůsoben novému účelu. V devadesátých letech ji v rámci restitučního řízení získali dědicové stavebníků zpět. V současnosti je využívána ke komerčním účelům. /K. L. – J. Ch.