Dispozičně i formálně poněkud zjednodušenou variantou vily A. Stiassného je dům na Vinařské ulici, který navrhl Ernst Wiesner pro továrníka Waltera V. Neumarka (1887-1939). Také u této vily k sobě v pravém úhlu přiléhá delší hranolová hmota traktu s bytem rodiny a kubus bočního křídla, vyhrazeného personálu. Počet komínů je tentokrát omezen pouze na jeden, chybí římsy a především kaskádovité řešení zahradního průčelí, které je zcela ploché. Hlavní vstup je umístěn uprostřed delšího traktu; ze zádveří za ním se vlevo vstupuje přes předsíň do obytných prostor v přízemí a vpravo po přímém jednoramenném schodišti do prvního patra. Část přízemních prostor zaujímá garáž. Vedlejší vchod je v kratším křídle a navazuje na něj točité schodiště, z jehož podest se vstupuje do pokojů služebnictva. V přízemí se nacházejí společenské prostory a kuchyně s příslušenstvím, v patře byly soukromé pokoje stavebníka, jeho ženy, syna a dvou dcer. Ani tady nechybí obytné střešní polopatro, propojené s odpočinkovou terasou. Pokoje v jihovýchodních koutech obou pater, sloužící částečně i jako zimní zahrada, mají rozměrné rohové okno a vede z nich vchod na terasu v přízemí a na balkon v prvním poschodí. Na vazby s Velkou Británií, kde stavebník v dětství žil se svými rodiči v Manchesteru a v Brně byl později jmenován britským honorárním konzulem, možná odkazuje užití anglických horizontálně půlených výsuvných oken právě u těchto nárožních místností i u některých dalších reprezentačních prostor. Oběžná terasa lemuje v úrovni patra dvorní fasádu, kratší balkon přiléhá v téže úrovni k pokoji na západní straně vily. Dům upoutá na první pohled červenou omítkou fasád, v době vrcholícího funkcionalismu přinejmenším nezvyklou, jež vytváří v kombinaci s bílými nátěry oken, okenních šambrán, dveří, nůžkových mříží i mříží běžného typu, okapních svodů a zábradlí působivý barevný kontrast. /L. K.