V šedesátých letech byl v Hradci Králové realizován jediný rodinný dům, který si dnes zasluhuje pozornost – vila Josefa a Marie Plášilových. Dům stavěný svépomocí po dobu tří let navrhl neznámý talent z pražského Stavoprojektu, architekt Jiří Kubišta. Stejně jako manželé Plášilovi pocházel z Hořicka. Samotnému projektu vily předcházela úprava venkovského domu po rodičích v Bříšťanech, jíž byli manželé Plášilovi fascinováni, a proto se rozhodli svěřit Kubištovi i projekt svého budoucího domu. Jasné představy o podobě rodinného sídla na obou stranách a stejně tak i vzájemné porozumění, které později přerostlo v dlouholeté přátelství, projekční práce podstatně usnadnily. V létě roku 1966 architekt naskicoval své prvotní představy, z nichž za necelý rok vypracoval podrobnou stavební dokumentaci, zahrnující i kompletní interiérové vybavení včetně autorského mobiliáře. V architektonickém řešení domu rezonují prvky funkcionalismu s dobovými proudy, zejména brutalismem, který si, jak napovídá jeho název, liboval v surových, neopracovaných betonových hmotách, spoluutvářených nerovnostmi dřevěného bednění. Tento materiál ovšem Kubišta nepoužil. K naplnění představ městského rodinného domu mu dostačovaly omítané plochy, modřínové dřevo, hrubě opracovaný kámen a betonové perforované tvárnice. Právě pomocí nich částečně provázal budovu s předsazenou střechou ve tvaru písmene V, která představovala jeden z typických atributů českého architektonického brutalismu. Aby však nepůsobila těžkopádně, částečně ji odlehčil soustavou několika obdélných otvorů. Centrem dvojice identických bytů je obytná hala s krbem, rozdělená podle provozu (obytná a jídelní) ve smyslu Loosova prostorového plánu do dvou výškových úrovní. Horní, jídelní sekci architekt propojil pomocí posuvné dřevěné stěny s jídelnou, spodní pak s terasou, umožňující vstup do autorsky pojednané, lehce japonizující zahrady. Ve vnitřním vybavení tohoto velkoryse pojatého obytného prostoru, kterému architekt podle množství skic věnoval mimořádnou péči, dodnes dominuje velký jídelní stůl, přecházející v nižší části v televizní skříň. Ložnicovou část od obytné oddělil autor otevřenou halou se schodištěm neseným masivní ocelovou konstrukcí. Dům, dokončený v roce 1970 jako souhrnné umělecké dílo, neboli Gesamtkunstwerk své doby, se díky péči stavebníka, který jeho realizaci obětoval 14 000 hodin svého života, zachoval včetně vnitřního vybavení v intaktním stavu. /JP