Václav Slavík, měšťan a strojník, průmyslový podnikatel v oboru výroby zemědělských strojů, začal budovat svoji firmu v Dobrušce počátkem 20. století. Továrna byla součástí území urbanisticky určeného pro průmyslovou výstavbu města v letech 1889–1892. Vlastní vila byla postavena s cílem vytvořit reprezentativní prostředí pro bydlení ve vztahu k veřejnému prostranství, které dnes vyjadřuje Nádražní ulice. Požadavky na půdorysné řešení vily vycházely z představ Václava Slavíka a plně odpovídaly majetkovým a názorovým poměrům střední podnikatelské vrstvy. Zpracování plánů domu svěřil stavebník Josefu Jirsákovi, „úředně zkoušenému a opravdovému mistru zednickému z Dobrušky“. Mottem celkové kompozice se staly prostorová dispozice, vygradovaná dominantní věží vystupující v hlavním průčelí před střešní mansardou, a terasa v zadním traktu ve směru do zahrady. Honosnost vily zvýrazňovaly bohatě uplatněné a v té době již zavedené a oblíbené náměty secesní ornamentiky ve fasádě. Výstavbou vily vyvažoval stavebník strohý projev a uniformitu vlastních průmyslových hal. V otcově záměru pokračovala po Slavíkově smrti jeho dcera Ludmila, do své zletilosti zastupovaná matkou Marií, rozenou Laichterovou, dcerou někdejšího purkmistra města Františka Laichtera. Po roce 1948 byla vila společně s firmou zestátněna a využívána různým způsobem, přičemž došlo k mnoha nevhodným stavebním úpravám. Ty se znatelně projevily v podkroví, v nekoncepčních vestavbách pro bydlení, ale také rozebráním zahradní terasy a dostavbou balkonu v jižní stěně objektu. Majetek se vrátil do rukou potomků podnikatele Václava Slavíka v privatizaci v roce 1994, ti jej však prodali nábytkářské firmě JECH, která zprvu obnovila a modernizovala tovární haly. Na rekonstrukci vily přišla řada až v letech 2003–2004. Autorem byl Tomáš Nentvich z Dobrušky. Vila se stala reprezentačním sídlem vedení firmy, se stálou expozicí výrobků spojenou s obchodním oddělením.  /RR