Volba architektů pro vilu Matějkových proběhla nevídaným a následováníhodným způsobem. Rodina oslovila několik místních projektantů, aby pro jejich pozemek v Malšovicích připravili ideovou studii. Poté proběhla v rodinném kruhu malá architektonická soutěž, respektive demokratické referendum, ze kterého vítězně vzešel projekt studenta architektury Jiřího Bízi. Ten výzvu rodiny Matějkových přijal, k projekčním pracím ovšem přizval spřízněnou duši, architekta Jiřího Horkého. Dům absolventů školy architektury prof. Emila Přikryla na pražské Akademii výtvarných umění, kteří v roce 2006 založili Ateliér 25, se rodil dlouho, doprovázen mnoha komplikacemi obvyklými pro stavby svépomocí. Ač jeho prováděcí studie vznikla již počátkem milénia, v roce 2001, působí jeho architektonické pojetí stále svěžím dojmem. A to nejen díky promyšlené koncepci, ale i sázce na jednoduchá a nadčasová řešení, která vzešla z otevřené diskuse mezi architekty a stavebníkem. Jeho přáním byl příjemný rodinný dům, maximálně propojený se zahradou, který by samozřejmě splňoval požadavky manželského páru ve stáří. Z tohoto důvodu nekoncipovali architekti stavbu ve smyslu dnes oblíbeného otevřeného plánu (open plan), ale rozdělili ji na dvě samostatné části – na přízemí s bytem majitele a ze zahrady samostatně přístupné poschodí nabízející studentům královéhradecké univerzity v několika garsoniérách nadstandardní ubytování. Ryze minimalistická stavba, která nezapře jistou dávku inspirace Přikrylovou strohou, leč nesmírně kultivovanou architekturou sedmdesátých a osmdesátých let, je situována v ovocné zahradě, nacházející se v okrajové části města, v blízkosti vzrostlého lesa. Tato skutečnost, stejně jako požadavek zajistit maximálnímu počtu místností přímý výhled na tento les (tím i dostatek jižního slunečního světla) výrazně determinovaly výslednou podobu stavby. Určujícím pro netradičně tvarovaný, kontext respektující dům bylo rovněž stavebníkovo přání zachovat v zahradě všechny ovocné stromy. Za použití minimálních výrazových prostředků a s pomocí obyčejných, ovšem kvalitních materiálů se Bízovi a Horkému podařilo vytvořit pozoruhodný rodinný dům, který v kontextu zejména místní produkce představuje skutečné architektonické dílo. Jeho výjimečnost netkví toliko v promyšlené koncepci, beroucí v potaz potřeby obyvatel v horizontu dvaceti třiceti let, respektu k místu, ale rovněž v očištění minimalistické architektury od všech jejích pozdějších manýr a módních nánosů.  /JP