Když v roce 1896 mladý starosta města Hradce Králové a poslanec rakouského parlamentu JUDr. František Ulrich navázal styk se školou nové architektury Otto Wagnera ve Vídni, jmenovitě s jeho žáky Hubertem Gessnerem a Otokarem Bémem, učinil tak především ze dvou důvodů. Moderní architektura se v jeho vizi nově utvářeného města měla stát jeho novou tváří i znovu nabytou identitou. Druhým důvodem – více prozaickým – byla inspirace pro privátní stavebníky. Jak se o mnoho let později ukázalo, sázka radnice na roli podporovatele moderní architektury se bohatě vyplatila. Trvalo však téměř jedno desetiletí, než kvalitní architektura budovaná obcí nalezla mezi movitějšími stavebníky širší odezvu. Paradoxně jako první zareagoval příslušník nejstarší generace královéhradeckých projektantů, zednický mistr Václav Rejchl starší. V roce 1905 si v jeho kanceláři objednal projekt honosného rodinného sídla MUDr. Otakar Klumpar, lékař, dlouholetý městský hygienik, spoluautor regulačního plánu Hradce Králové z roku 1909 a stavební podnikatel. Ač se většina Rejchlovy tvorby odehrávala ve znamení dobových historismů solidní, leč průměrné kvality, s určitou nadsázkou jej můžeme přirovnat k těm, kteří „v letech, v nichž se většina pracovníků ohlíží již po vhodném místě odpočinku, rozepnuli teprve a pojednou a skoro neočekávaně svá křídla k novému a vysokému vzletu“. Rejchlovým neočekávaným vzletem byla právě Klumparova vila, v jejímž projektu se doslova překonal. Vila sice nepřestavovala žádné novum, ale v kontextu průměrné královéhradecké stavitelské produkce znamenala skutečný architektonický počin. Dům navržený do lokality, jež po postupném a systematickém odbourávání pevnosti byla pro obytnou zástavbu určena jako jedna z prvních, koncipoval i vzhledem k pozemku jako symetrickou nárožní stavbu. Do dvouposchoďové vily, charakteristické stroze dekorovanými fasádami s prvky historizující a secesní ornamentiky, vložil dvojici identických bytů, disponujících reprezentativními salony se samostatnými jídelnami. Umělecký účinek domu dále posílil obdobně pojatým oplocením, neseným ušlechtile tvarovanými pylony. Vilu později pozitivně ohodnotil znalec moderní stavební kultury architekt František Tichý, který ji prezentoval jako následováníhodný příklad moderní architektury. Díky péči předminulého vlastníka, který na sklonku devadesátých let stavbu citlivě rekonstruoval, se můžeme i dnes Rejchlově vile obdivovat v plné její kráse.  /JP