Spolupráce textilních podnikatelů rodiny Liebiegů s norimberským architektem Jacobem Schmeissnerem trvala téměř dvě desetiletí. Původně pracoval pro Heinricha Liebiega a po jeho smrti roku 1904 kontinuálně navázal spolupráci s Theodorem Liebiegem ml., pro kterého začal dostavovat vilu na Jablonecké ulici (viz vila č. 8). S přípravami výstavy českých Němců, které se počaly právě roku 1904, mu byl svěřen projekt vily, kterou se firma Johann Liebieg & Co. prezentovala v areálu výstaviště. Plány vznikaly roku 1905 a dokončena byla v roce 1906. Realizací stavby byla pověřena pražská firma Pohl & Kutsche. Stavba se stala prvním projektem vily J. Schmeissnera pro firmu Liebieg a v následujících letech na ni měl navázat rozsáhlý projekt tovární čtvrti Liebiegova městečka. V průběhu výstavy hostila vila v červnu 1906 císaře Františka Josefa I. Po jejím skončení byl objekt oplocen a sloužil zaměstnancům firmy jako obytný dům. Třípodlažní objekt byl koncipován do půdorysu písmene L, kdy na podélnou dispozici pravoúhle navazovalo půlkruhově zaoblené křídlo s terasou v horním podlaží. Na jižní straně byla zřízena otevřená terasa. Budova bez výrazných dekoračních prvků, pouze s náznakem hrázdění, měla připomínat vazbu na minulost, forma režných omítek v kombinaci s dřevem se vázala cíleně k přírodnímu okolí vznikajících zahrad budoucí vilové čtvrti nad přehradou, jejíž součástí se, spolu s další dvojicí výstavních vil, dům stal. Po skončení výstavy se vila stala obytným domem firmy Liebieg. Po roce 1945 přešla jako nájemní dům do vlastnictví státu. Nejprve byly zaskleny dřevěné konstrukce horní terasy. Roku 1969 došlo k zasklení velké jižní terasy nepříliš vhodnou přestavbou.