Druhý rodinný dům, navržený v Bílovci architektem Emilem Přikrylem (viz Rodinný dům Aloise a Jitky Širůčkových), vznikl z podobných pohnutek. Stanislav Dresler vyrůstal v sousedním domě, rodiče se vzájemně znali a otec architekta jej učil ve škole. Navíc se sám zajímá o architekturu. Proto se rozhodl zadat projekt rodinného domu již známému architektovi, který se za praxe v libereckém SIALu a pobytů v Západním Berlíně seznámil s dobovým děním, souhrnně označovaným slovem postmodernismus. Trojpodlažní dům rodiny Dreslerových na protáhlém obdélném půdorysu se nachází na svahu zvaném Labuť, z něhož se přes údolí otevírá pohled na historické jádro města. Vstupní západní průčelí je pojato jako uzavřené, dynamizované cylindrickým rizalitem schodiště, zatímco východní zahradní průčelí je výrazně prolamováno a to nejen okny a vstupem do zahrady z obytné haly, ale i terasou, zapuštěnou do nitra domu. V linii příčné osy této terase odpovídá na západní straně hlavní vstup do domu s nautickými dveřmi. Linie vchod – terasa odděluje společenskou část přízemí s kuchyní a obytnou halou od severní části s privátními pokoji členů rodiny. S podkrovím je přízemí spojeno surovým vřetenovým ocelovým schodištěm. Poeticky strohé, na svou dobu nezvyklé pojetí obytné stavby, je v interiéru zdůrazněno přiznáním konstruktivních prvků. V podkroví je umístěna toaleta, koupelna, na severu ložnice a na jihu galerie haly. Ze západního průčelí osvětluje podkroví průběžný pás horizontálních oken, z jihu a severu velká kruhová okna. Střecha domu je pultová, svažuje se směrem k východu. Vnější ráz stavby měl být opět řešen formou hladké, bíle natírané fasády s barevnými akcenty dřevěných oken s příčlemi. Rodinný dům manželů Dreslerových svou výrazně pojatou hmotou a přehlednou dispozicí představuje dílo mezi neofunkcionalismem a postmoderní variací na tradicionalismus venkovského bydlení a života.  /MS