Montovaný rodinný dům se vžitým názvem OKAL jistě nelze z hlediska architektonického považovat za skvost a už vůbec ne za významnou vilu, nicméně v době své největší „slávy“ v 70. a 80. letech výrazně ovlivnil zástavbu na venkově a v příměstských lokalitách, proto jej nelze v přehledu opomenout. Jeho uvedení na trh představuje po dlouhé době opět návrat k individuální výstavbě, jež byla socialistickým režimem v poválečných letech zavrhována. V roce 1968 přichází státní podnik Rudné doly Jeseník s myšlenkou nahradit doznívající těžbu v postupně uzavíraných dolech na Rýmařovsku výrobou dřevěných domů. Ve spolupráci s Československým svazem architektů vypisuje soutěž na licenci k výrobě objektů z lehkého prefabrikovaného dřeva. Vítězem se stává německá společnost OKAL – Otto Kreinbaum s cenově dostupnou unifikovanou řadou montovaných domů s účelným řešením reflektujícím meziválečné snahy nejen levicově smýšlejících funkcionalistických architektů o vytvoření úsporného typového domu. Rýmařovský podnik získal licenci na výrobní a montážní systém k několika typům staveb, z nichž nejžádanější byl dům pod označením OKAL 117/38o / L – EI na pravidelném obdélném půdoryse, s vestavěným podkrovím pod sedlovou střechou a průběžným balkonem v průčelí. Každá z variant umožňovala posazení na zděný suterén, který si stavebník na základě dodané projektové dokumentace zajišťoval svépomocí. Horní montovanou stavbu poskládala během 14 dní dodavatelská firma. Od záměru pořídit si rodinný dům k vlastnímu nastěhování do již hotové stavby neuběhly mnohdy ani dva měsíce. Montovaná stavba se dodávala včetně vnitřního vybavení v podobě moderně zařízené kuchyně, vestavěných skříní a dalšího nábytku. Velkou předností domů OKAL byla ekonomická výhodnost, rychlost realizace, vyloučení mokrého procesu při výstavbě a minimální údržba sendvičových obvodových stěn. OKAL velmi rychle zlidověl a stal se šlágrem individuální bytové výstavby 70. a 80. let.  /NG