Alois Chlupaček (1880–?) byl od roku 1911 spolumajitelem a po smrti svého otce v roce 1917 jediným vlastníkem firmy Johann Chlupacek a syn, která patřila k největším textilním továrnám v průmyslovém Krnově. V roce 1923 pověřil továrník architekta Leopolda Bauera, aby vypracoval projekt na přestavbu rodinné vily. Nejednalo se vlastně o jediný dům, ale dvě osově souměrné budovy, vystavěné po roce 1891. Bauer propojil obě stavby přístavbou, do níž vsunul dvouúrovňovou halu, jídelnu a salon. Cylindrický rizalit, jímž se hala promítla do uličního průčelí, i pětiosou arkádu v zahradním průčelí přizpůsobil neobarokním formám stávající stavby. Plochá střecha však diskrétně prozrazovala novodobý původ přístavby. Za touto kulisou Bauer zcela rezignoval na modernistickou střídmost a vsadil naopak na tvarový a materiálový komfort, ba nadbytek. Aby se však vyhnul vulgárnosti, bohatě vybavené interiéry skládal v promyšlených sekvencích, jež označoval jako „prostorová posloupnost“. Přechody z jednotlivých prostorů měly být pro vnímatele zdrojem zážitků podobně jako střídání motivů v hudbě. Atmosféru okázalosti a takřka orientálního přepychu vytvářel masivní nábytek, dřevěné obklady stěn, filigránské mříže a štuková výzdoba. Spodní hale dominovaly okenní vitraje vídeňského malíře Franze Wacika s motivy z Kouzelné flétny, středem horní haly byl krb, pro nějž pískovcový reliéf Heliova slunečního vozu vytvořil sochař Paul Stadler. Jídelna byla vybavena anglickým neoklasicistním nábytkem z ořechového dřeva, stěny mezi štukovými pilastry byly potaženy žlutým hedvábím, jež kontrastovalo s bílou plastickou dekorací stropu.  /JV