Hermann Larisch (1885–?) byl mladším synem textilního továrníka Rudolfa Larische. Jako technický ředitel stál v rodinném podniku ve stínu staršího bratra, avšak svou stavební činností jej více méně předčil. Když kolem roku 1910 získal neorenesanční vilu, patřící původně jeho strýci, rozhodl se ji přestavět a projekt svěřil rodinnému příteli Leopoldu Bauerovi. Tento architekt patřil k prvním žákům Otto Wagnera po jeho nástupu na vídeňskou Akademii v roce 1894. Jeho počáteční tvorba představovala jednu z nejryzejších manifestací rané moderny ve střední Evropě. Jeho nejstarší architektonická realizace, vila dr. Karla Reissiga v Brně (1901-1902), byla označována jako první moderní dům v rakouské monarchii. Podobně byly už předtím jeho texty označeny jako první závažný pokus o filozofický výklad moderní architektury. Později architekt přehodnotil svá východiska a přešel na pozice nového historismu. Svého učitele Otto Wagnera podrobil ostré kritice a údajně s podporou konzervativních politických kruhů se stal jeho nástupcem na profesorském stolci (1913-1919). V téže době pracoval na svém největším díle, projektu Rakousko-uherské banky, jenž však byl proveden jen z menší části. Při přestavbě vily podle Bauerova projektu bylo k domu připojeno zadní křídlo a vzhled změnilo i hlavní průčelí, v němž přibyl středový cylindrický rizalit. To nejpodstatnější se však odehrávalo pod tímto pláštěm. V hale nahradil Bauer původní dvouramenné schodiště vřetenovitým, stoupajícím k visutému ochozu. Dalším dominantním motivem interiéru se stal krb z režných cihel, jehož komínové těleso architekt nechal pokrýt bohatou akantovou dekorací. Skleněné dveře spojovaly s halou jídelnu, zařízenou vyřezávaným dubovým nábytkem.  /JV