Josef Hatschek byl majitelem jedné z největších továren na zpracování juty v habsburské monarchii. V sousedství továrny si v letech 1906-1909 nechal postavit rozlehlou vilu. Projekt z roku 1904 vzešel z ruky vídeňského architekta Arnolda Hatschka (1865-1931). Renomovaný tvůrce, absolvent architektonické školy Karla Königa na vídeňské technice, byl vyhledávaným projektantem obytných a obchodních domů, ale i továren. Své návrhy vil vytvářel převážně v neobarokním stylu, jenž byl tehdy v rakouské části habsburské monarchie favorizován jako projev vlasteneckého cítění. Barokní plášť však s oblibou zdobil secesním ornamentem. V tomto duchu navrhl také v Opavě elegantní sídlo velkoměstského střihu. Jednopatrová vila na nepravidelném půdorysu byla opatřena bohatou škálou rizalitů, arkýřů či štítů a malebně přikryta mansardovou střechou. Ve srovnání s předchozími stavbami si však její architektura zachovávala jistou tradiční uměřenost a řád. Lišila se také svým prostorovým uspořádáním: Byla to skutečná vila, užívaná jedinou rodinou, která v ní dokonce pobývala jen v letních měsících. V roce 1930 se továrníkova dcera Louisa rozhodla vilu přestavět a rozšířit. Cílem stavebních úprav byla především modernizace instalací a vybavení domu civilizačním komfortem, hlavně ústředním topením a koupelnami s teplou vodou. Změnit se mělo i prostorové uspořádání domu. Projektem přestavby byl v lednu 1930 pověřen Leopold Bauer. Ten především radikálně oddělil sféru reprezentace a soukromí, když pro společenské prostory vyhradil přízemí, zatímco vlastní byt mladé rodiny umístil do prvního patra. Do zevnějšku domu se přestavba nejvýrazněji vepsala ve východním průčelí, kde byla v návaznosti na jídelnu zřízena zimní zahrada. Stavební úpravy proběhly i v centrální hale, kde Bauer nechal zaoblit nástupní rameno schodiště a vybavil je dřevěnou balustrádou a obložením stěn. Ve zdi nad ním bylo prolomeno velké čtvercové okno s dekorativní vitrají. Obytné prostory byly zařízeny převážně těžkým měšťanským nábytkem, umístěným na osy souměrnosti, a doplněny dřevěným obložením a perskými koberci. Moderní aspekt domu naopak představovalo časté užití zabudovaného nábytku.  /JV