Dnešní Jiráskova, kdysi Růžičkova ulice byla kolem roku 1900 místem, kde vyrůstaly domy místní střední a vyšší třídy. Ke zdejším stavebníkům se zařadil i uměnímilovný lékař Julius Perl s manželkou Stefanií. Nespokojili se však s projektem od některého z místních stavitelů. Zadali vypracování plánů dvojici vídeňských architektů Josefu Tölkovi a Franzi von Kraussovi, jejichž tvorba v té době představovala moderní styl individuálního bydlení. Franz von Krauss (1865-1942) po studiích na vídeňské technice absolvoval mistrovskou školu Friedricha von Schmidta na tamní Akademii výtvarných umění. Od konce 80. let do roku 1894 pracoval v ateliéru F. Fellnera ml. a H. Hellmera, kde se seznámil s architektem Josefem Tölkem (1861-1927), absolventem speciálky Theofila Hansena na vídeňské Akademii. V roce 1895 založili „Ateliér pro architekturu“, v němž spolupracovali až do Tölkovy smrti. V roce 1906 již měli za sebou realizace několika klíčových vil v pojetí pozdního historismu, anglikanismu a secese: palác L. Wichterleho v Prostějově, vilu E. Weisse v Jeseníku a vilu rodiny Primavesi v Olomouci. Dům rodiny Perlů, navržený roku 1906, byl dokončen novojičínskou stavební firmou Czeike & Wondra následujícího roku. Řešení zajišťuje, že obytný prostor rodiny se nachází jen ve zvýšeném přízemí; v podkroví bydlelo služebnictvo. Dům stojí na zvýšené terase, na jih do Jiráskovy ulice se obrací dvojicí segmentových rizalitů, uvozujících střední část průčelí se segmentovým štítem a terasou. Na vnější schodiště s kovovou markýzou na toskánských sloupech navazuje jednoramenné schodiště z bílého mramoru, ústící do předsíně ústřední haly. Po stranách haly, sloužící také jako centrální komunikační prostor, se nacházejí obytné pokoje a společenský salon s terasou do zahrady. Obslužné místnosti s jednoduchým dvojramenným schodištěm jsou umístěny v severozápadní části dispozice. Dům završuje mansardová střecha krytá pálenou taškou, posilující barokní charakter stavby. Průčelí jsou pojata v abstraktní skladbě lizénových rámců a obdélných výplní bez dekoru. Vila je příznačná výrazem na pomezí individuální moderny a nového historismu (neobiedermeieru), aktuálního v desetiletí před první světovou válkou.  /MS