Rodina Spitzerů patřila k německy orientované židovské komunitě na Rýmařovsku. Julius Spitzer (1871-1956), syn výrobce kořalek a likérů Leopolda Spitzera, po absolvování vyšší reálky v Opavě pokračoval ve studiu na vídeňské Vysoké škole technické. Koncem roku 1894 nastoupil jako inženýr – asistent ve slévárně Vítkovického horního a hutního těžířstva. Roku 1912 přešel na obchodní oddělení této firmy do Vídně. Po roce 1918 znovu působí ve Vítkovicích. Zastává místo obchodního ředitele, takže často cestuje po celé Evropě. Koncem dvacátých let se Spitzer rozhodl postavit pro sebe a druhou, o dvacet šest let mladší manželku Josefinu, rozenou Flassakovou, nový dům ve svém rodišti. Vybral si vídeňského architekta Gustava Schölera. Ten navrhl dům v podobě srostlice tří křídel ve tvaru Y, otvírající se širokým průčelím obytných křídel na jih do zahrady. Moderní způsob dispozičního uspořádání dotvořil novoromantickými formami v podobě svérázného hmotového uspořádání s vysokými zvalbenými střechami, nárožními věžemi s jehlancovými helmicemi a oválnou terasou v podobě rondelu ve střední části jižního průčelí. V interiérech Schöler uplatnil bohatý rejstřík art déco při řešení místností se štukovými stropy a dekorativně vyskládanými parketami, při navrhování intarzovaného dřevěného nábytku, dekorativních kachlových kamen, krytů topení, krbu s reliéfem a podobně. Vila byla pojata jako hrad, chránící obyvatele před zmatky doby. Rodina nepřišla o dům ani za války, ani po únoru 1948. Po Spitzerově smrti byl však dům jeho ženě roku 1959 zabaven. Tehdy byla nespravedlivě odsouzena za užívání nadměrného bytu a za prodej rodinných cenností. Vila poté sloužila jako rekreační zařízení Svazu českých spisovatelů či Pozemních staveb Havlíčkův Brod. Nyní je v soukromém vlastnictví. Objekt je nemovitou kulturní památkou s rejstříkovým číslem 34569/8-94.  /MS