Nejvíce se o kloboučnickou tradici v Novém Jičíně zasloužila rodina Hückelů. Johann Hückel zavedl roku 1865 jako první v monarchii strojovou výrobu klobouků a o dva roky později rozhodl, že postaví novou továrnu jižně od historického jádra města. Když předával roku 1868 řízení rodinného podniku svým třem synům – Johannovi (1843-1917), Augustovi (1848-1917) a Karlovi (1850-1919), měla firma K. und K. Hutfabrik Johann Hückel´s Sohne 1000 zaměstnanců a vyráběla 1800 klobouků denně. Bratři, majitelé firmy, se rozhodli na východním svahu nad továrnou postavit vily, které by odrážely umělecké a architektonické tendence doby. August a Johann Hückelové požádali o plány vídeňského architekta Otto Thienemanna (1827-1905), absolventa tamní techniky a Akademie výtvarných umění. Thienemann se v Novém Jičíně podílel na návrhu zdejší Okružní třídy, v letech 1879-1880 byla postavena podle jeho plánů budova okresního soudu, následovaly realizace chlapecké obecné a měšťanské školy a vyšší reálky (1881-1883) a budovy někdejšího Německého domu (1885-1886), nyní Beskydského divadla. V letech 1880-1882 postavené vily představují zrcadlově komponovanou dvojici budov s členitými hmotami, jimž dominují nárožní věže. Průčelí člení pásová rustika, rizality, arkády a arkýře. Italizující prvky jsou dotvářeny motivy tehdy módního švýcarského stylu, jako jsou štíty s vyřezávanými dřevěnými trámy. Interiérům vévodí dvojramenná mramorová schodiště s kovovým dekorativním zábradlím a novorenesančně řešené interiéry s vestavěným nábytkem a štukovými či dřevěnými kazetovými stropy. Malířskou výzdobu interiérů provedl významný novojičínský rodák, ve Vídni působící Eduard F. Veith (1858-1925). Po druhé světové válce byly domy přeměněny na dětskou ozdravovnu. V posledním desetiletí, kdy jsou bez využití, značně zchátraly. Obě vily jsou kulturními památkami s rejstříkovými čísly 10576/8-3888 (čp. 856) a 10575/8-3887 (čp. 857).  /MS