Stavitel a krátce i starosta Moravské Ostravy Johann Justin Ulrich (1861-1920) se po studiích a praxi uplatnil od roku 1883 ve stavebním úřadu Vítkovického horního a hutního těžířstva. Bylo to v době budování tzv. Nových Vítkovic, spojovaných s nástupem a působením generálního ředitele Paula Kupelwiesera. Ulrich pro Vítkovice navrhoval typologicky různorodé budovy od jednoduchých dělnických kasáren až po luxusní Závodní hotel. Je autorem plánů závodní tržnice, tělocvičny, měšťanské školy nebo nerealizované radnice. Roku 1893 se osamostatnil a stal se podílníkem ve stavební firmě spolu s Aloisem Mihatschem. Přeložení působiště do Moravské Ostravy vedlo rodinu Hanse Ulricha, jenž se oženil s Olgou, rozenou Drischelovou, a měl s ní dvě děti, k rozhodnutí postavit si dům právě tam. Plány vily vypracoval v červenci 1898. Dům pojal jako třípodlažní budovu na obdélném půdorysu s trojtraktovou dispozicí a s členitou hmotovou skladbou. Eklektické spojování prvků novorenesance, manýrismu, novobaroka a tzv. švýcarského stylu se zde potkává s drobnými náznaky nastupující secese. Ve zvýšeném přízemí se nacházel byt s ústřední halou, pánským pokojem, jídelnou, salonem a ložnicemi. Pokoje podkroví obývali sloužící. Kanceláře firmy sídlily v suterénu. Po smrti H. Ulricha rodina vilu prodala. Byly zde kanceláře, pak v domě žil advokát Bohumír Šavrda a od konce 30. let jej vlastnila jedna ze zdejších těžařských firem. Proto stavba po válce přešla do majetku národního podniku Ostravsko-karvinské doly. Koncem 50. let dům začal sloužit jako osvětové a kulturní středisko. Od roku 1993 působí v přízemí známá Galerie Sokolská 26. V suterénu po rekonstrukci z let 1995-1996, provedené podle postmoderně pojatého návrhu Barbary Potyszové, sídlí ostravský hudební klub Parník. Vila je evidována jako kulturní památka pod rejstříkovým číslem 12156/8-3249.  /MS