Mezi Hanušovickou a Zábřežskou vrchovinou protéká řeka Morava rozlehlým úvalem lužní krajiny; uprostřed leží osada Háj – zdejší panský mlýn je doložen od 14. století. V poslední třetině 19. století získala mlýn a pilu Plhákova rodina. Jako mnozí z mlynářů patřili také manželé Hubert a Jana Plhákovi k průkopníkům elektrifikace. V roce 1919 předal Hubert Plhák elektrárnu synům Karlovi a Radomírovi. Karel se na brněnské technice seznámil se studentkou reálného gymnázia Ellen Hervertovou. Emancipovaná dívka se po sňatku ujala jak nové investice do elektrárny, tak volby projektantů. Návrh novostavby elektrárny a rodinného domu svěřila nejprve Pavlu Janákovi (1882-1956), pak se obrátila na Jana Kotěru (1871-1923), který jí však doporučil dva svoje absolventy z Akademie výtvarných umění - pracovali tehdy v jeho ateliéru - Bohuslava Fuchse (1895-1972) a Josefa Štěpánka (1889-1964). Navrhli nejen obě stavby, ale také vnitřní vybavení vily, které v roce 1923 dodaly brněnské UP závody Jana Vaňka. Novostavba vodní elektrárny se ocitla na umělém vodním kanálu. Základním motivem se stala vitalistní symbolika vzniku, přeměny a koncentrace energie. Současně vyrůstala i nedaleká vila. Dispozice jednopatrového domu čerpá z tradice anglického bydlení: společenské centrum tvoří v přízemí centrální hala a velká jídelna, doplňují je kuchyňská část a ložnicový a hygienický trakt v patře. Dominantním prvkem haly je skulpturálně ztvárněný pilíř, z něhož se pnou oblouky stropních trámů. Může být chápán jako alegorie stromu života, napájejícího a spínajícího svými větvemi celý organismus stavby. Její organická orientace je zvýrazněna motivy kruhu, oblouku, půlkruhu a dokonce i lomeného oblouku, které navíc propojují vnějšek stavby s interiérem. Zatímco ústředním motivem se u elektrárny stala symbolika vzniku, růstu a transformace energie, zde ji představuje ztělesnění organického růstu a života rodiny. (PZ)