Tři generace podnikavého rodu Sigmundů od devadesátých let 19. století pracují na inovaci firemních výrobků - čerpadel a vodovodních zařízení - a odbytiště svých výrobků tak rozšiřují na celou Evropu. Díky jejich činnosti zažívá malá vesnice během meziválečných let neobyčejný demografický a stavební rozvoj. Ze čtyř sourozenců se vedení podniku v těžké době po hospodářské krizi ujímá Jan, zatímco František obstarává pražskou filiálku a Miroslav buduje nový závod v Anglii. Sňatkem sestry Marie s Miroslavem Gruntou (1890-1980) získávají dalšího rovnocenného spolupracovníka. Manželé Gruntovi se jako první z užšího vedení podniku pouští do novostavby rodinného sídla. Plány pro ně připravuje zavedená prostějovská kancelář ing. arch. Rudolf Konečný – ing. Josef Nedělník, rovněž rodinný podnik s letitou tradicí. Projekční a stavební firmu čítající ve třicátých letech na pět set zaměstnanců provází pověst profesionálních stavitelů se zkušenostmi čerpanými na prostějovských stavbách projektovaných předními tvůrci. Oba inženýři se mají čím inspirovat a brzy také začínají experimentovat s progresivními trendy v architektuře. Pro Gruntovy navrhují patrovou vilu s moderním dispozičním řešením i vnějším ustrojením. Můžeme procházet velkoryse dimenzovanými pokoji se skleněnými příčkami či prosklenou zimní zahradou a užívat terasy zčásti kryté sklobetonovou markýzou. Architektonický purismus a funkcionalismus, který touto stavbou otevřel cestu celé řadě lutínských projektů rodinných a bytových domů a průmyslových staveb, měl vyvrcholit – k velké škodě - neuskutečněnou stavbou corbusiánsky laděné vily dle návrhu Vladimíra Beneše a Antonína Kuriala. Oč světlejší byla éra třicátých let, o to tragičtější osud připravili rodině Sigmundových nacisté v roce 1939 a poválečná realita. (MM)