Kolísavou kvalitu prvorepublikových novostaveb v menších sídlech regionu podmiňovala nejen průměrnost místních projektantů, ale i většinové tradicionální naladění jejich klientely. To je i případ Letohradu (dříve Kyšperku), jednoho z center východního Podorlicka. Seznamování s atributy architektonických stylů, které domácí scéně udávaly rytmus od dvacátých let, zde představovala progresivní stavba rozložité obytné vily se dvěma byty a lékařskou ordinací ve stylu „bílého funkcionalismu“, jejímiž stavebníky byli manželé Dvořákovi. Stavební výkresy podepsané místním stavitelem Bohumilem Vojtěchem pocházejí z 13. dubna 1932. Charakteristický rys hladce omítaného domu s kaskádovitě gradovanými objemy představují balkony a otevřené střešní terasy s trubkovým zábradlím, inspirovaným nautickou estetikou moderních dopravních prostředků – zaoceánských parníků, a pergolová figura, tvořená komínovými tělesy navzájem pospojovanými tenčími betonovými deskami. Směrem do zahrady změkčuje těleso domu segmentové vyklenutí. Robustní trup vily prořezávají na všech stranách rozměrná, většinou čtyřdílná okna, přivádějící – v souladu s dobovými zdravovědnými teoriemi zdůrazňujícími význam slunce a vzduchu pro relaxaci lidské psychiky i těla – do nitra domu dostatek světla. Lékařské profesi stavebníka konvenovaly také hygienicky bělostné omítky stavby, jeden z nezbytných rysů funkcionalistické gramatiky, a jeho ostře konturovaná, jakoby chirurgickým skalpelem vyřezaná silueta. Přes tyto vnější atributy avantgardní architektury letohradská vila postrádá lehkost a proporční eleganci tenkostěnných krabic, jaké v druhém a třetím deceniu 20. století stavěla první garnitura českých a moravských funkcionalistů. /PP