Moderní tvář České Třebové tvořily již před první světovou válkou secesně-modernistické stavby Aloise Dryáka a záhy i prvorepublikové realizace navržené architektem Vojtěchem Vanickým (1898–1983), někdejším žákem a spolupracovníkem Josefa Gočára. Mezi díla, která artikulovala krabicovitými objemy, nepřerušovanými pásovými okny a otevřenými střešními terasami estetiku meziválečné stavební kultury, patří také lakonická figura jednopatrového domu, jenž si v jižním cípu města nechal postavit odborný učitel Miroslav Zedník a jeho žena Jaroslava. K Vanického puristickému projektu se stavebníci přiklonili až poté, co je neuspokojil tradičnější návrh českotřebovského stavitele Františka Holečka. Plochostřechý, volně v zahradě situovaný dům je tvořen pevnou sestavou nestejně vysokých hranolů, doplněných půlkruhovým přízemním rizalitem s otevřenou střešní terasou. Vanického časopisecky publikovaný návrh domu ukazuje, že nástup z ulice k předloženému krytému entré měl původně procházet pětiosou (pravděpodobně betonovou) pergolou s pravoúhlými rámy. V realizaci byla ale vstupní partie značně zjednodušena. Hned za mírně předloženým vstupem následuje obdélná hala, z níž byla přístupná kuchyně, pokoj a ložnice, zabírající půlkruhově vypouklý prostor rizalitu, do jehož osy Vanický navrhl umístit manželské lůžko. Z haly se po strmém betonovém schodišti přicházelo do I. patra s chodbovou síní vedoucí k hostinským pokojům a na slunnou střešní terasu s lehátky a zabudovanou sprchou. Souběžně s domem Zedníkových navrhl Vanický pro méně majetné vrstvy obyvatel České Třebové kolonii pod Jelenicí, jejíž úsporné řadové domky ovlivnily funkcionalistické ideje prostorově skromného bydlení. /PP