Patrně nejvšestrannější český architekt první poloviny 20. století, Josef Gočár (1880–1945), přišel na svět v Semíně. Rodina se ale brzy přestěhovala do blízké Bohdanče. V éře samostatného státu se Josef Gočár do města navrátil jednou soukromou zakázkou, když pro rodinu své sestry Anny navrhl v klidné lokalitě stranou historického jádra města jednopatrovou funkcionalistickou vilku. Gočárův švagr c. k. pošmistr František Gastgeb předčasně zemřel v roce 1910 v sedmačtyřiceti letech a na Anně zůstala veškerá tíha péče o tři osiřelé děti. O časovém postupu projektu domu jsme informováni z dokumentů městského stavebního úřadu i z torza soukromé korespondence sourozenců Gočárových. V dopise z 10. března 1930 Josef Gočár své sestře píše: „Milá Aninko! Zasílám Ti plánek na vilku, jak bych si to asi představoval já a sice přízemí o dvou pokojích s příslušenstvím a to samé v I. patře, které by se dalo pronajmouti. Kdyby se ti tato dispozice líbila, tak bych Ti nakreslil zadávací plány… Joža.“ O měsíc poté – společně s dopisem z 29. dubna – dostala Anna Gastgebová poštou detailnější nákresy oken a dveří a k poslednímu ze tří dochovaných listů z 31. července 1930 Gočár sestře přiložil náčrtek „skříní do zdi vestavěných“, určených do předsíní. Mezitím již stavba domu realizovaná bohdanečským stavitelem Oldřichem Kvapilem probíhala rychlým tempem, úředního požehnání projekt dosáhl 21. března 1930; kolaudace se uskutečnila 20. října téhož roku. V kontextu Gočárova funkcionalistického díla třicátých let je plochostřechý kubus bohdanečského domku spíše druhořadou prací, zejména proto, že v oblasti interiérové dispozice nedosahuje úrovně rafinovaných prostorových řešení příslušníků mladší generace české avantgardy. /PP