Jedním z míst, v nichž se daří kvalitní architektuře, je Lanškroun. Právě zde žije architekt Přemysl Kokeš (1977), absolvent pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Do města se přitom dostal náhodou, v souvislosti s projektem úpravy ploch Jiráskova náměstí (2001). Architekt se příležitosti chopil, ve městě se usadil a během několika let zde realizoval soubor pozoruhodných staveb. Je potěšující vědět, že projektováním dobré architektury se dá uživit i v malém městě. Je to samozřejmě těžší a vyžaduje to více práce a energie. Na práci architekta Kokeše bychom si měli cenit jeho snahy systematicky obnovovat historické centrum města, které nepoznamenal jen poválečný odsun majoritního německého obyvatelstva, nýbrž i ignorance komunistického režimu. Přesvědčit ovšem potenciální stavebníky, navíc v době, kdy každý chce stavět na volném pozemku, o nutnosti zastavování proluk v intravilánu města, je téměř nadlidský úkol. Přesto se to architektu Kokešovi daří. Neměli bychom proto opomenout jeho ušlechtile prostou administrativní budovu, s níž zacelil starou ránu přímo na hlavním lanškrounském náměstí. Dům přijala odborná veřejnost s nadšením. Není proto divu, že loni budovu ocenil Klub Za starou Prahu jako nejlepší novostavbu v organismu historického města. Podobně jednoduše pojal architekt stavbu lanškrounské vily pro jednoho ze svých nejlepších klientů. Dům je situován v příměstské části, na dohled od chaotického satelitního městečka. V tomto kontextu čistě bílá a ostře řezaná vila, představující osobitou syntézu minimalistické a neofunkcionalistické architektury, působí jako zjevení. Výrazně tomu napomáhá maximálně prosklené zahradní průčelí a stejně tak i vstupní průčelí, protnuté pásovým otvorem, za nímž se skrývá jedna z teras. Takové pojetí znamená zřetelně čitelnou narážku na českou architektonickou avantgardu, jejíž protagonisté, stejně jako tady Kokeš, používali jako jeden z výrazových prostředků kovová venkovní schodiště zapuštěná přímo do zdi. Částečný vliv funkcionalismu cítíme i uvnitř velkoryse řešené stavby, do jejíhož středu architekt situoval velkou obytnou halu. Tuto prostornou místnost s dominantním krbem uprostřed lze obývat jako tzv. prostorové kontinuum, nebo ji dle potřeby rozdělit několika palisandrovými posuvnými příčkami na tři menší pokoje. Pro navození pocitu ještě větší intimity tu jsou skleněné posuvné stěny, které slouží k oddělení hlavního obytného prostoru od technicistně řešeného schodiště. V poschodí, disponujícím třemi ložnicemi, se nachází koupelna otevřená do terasy, z níž se vstupuje ke schodišti na střechu vily. /JP