Stavebníkem honosné neorenesanční vily francouzského střihu, postavené v severním cípu Dašic, byl Josef Vosáhlo (1841–1918), typický selfmademan, pocházející z rodiny místního řezníka. Po vyučení v řemenářském řemesle odešel získávat zkušenosti do Rakouska a balkánských zemí, a když se roce 1866 vrátil do Dašic, otevřel dílnu, s úspěchem exportující do jihovýchodní Evropy. V roce 1898 postavil u řeky Loučné továrnu na výrobu kůží s moderním parním pohonem, která patřila mezi nejlepší české podniky. Vosáhlo se jako uvědomělý český vlastenec soustavně věnoval kulturnímu životu města a vcelku přirozeně si pro návrh své vily zvolil pražského projektanta Jana Vejrycha, jenž patřil k oblíbeným tvůrcům rodinných sídel českých bohatších vrstev. Historizující háv svých staveb dokázal Vejrych naplnit dispozičně flexibilním provozem podle požadavků svých zákazníků. Jednopatrový kubus dašické vily vyzdvihl na kompaktním obdélném půdorysu a fasády rozčlenil kamenným bosovaným soklem, rustikovaným přízemím a hladkými omítkami I. patra. Z objemu stavby nechal vybíhat asymetricky posazený vstupní portikus vynášející střešní terasu a úzký rizalit, po boku doprovázený zahloubenou nárožní arkádovou lodžií. Stejně obratně jako na fasádě Vejrych kombinoval renesancizující a gotizující stylové prvky v komunikačním traktu domu, ústícím do víceramenného schodiště s balustrádou, kde použil sled valených klenebních polí s žebrovým pokrytím a rozetami. Skladba místností v přízemí obsahovala kuchyň, obývací pokoj, salon a pracovnu, jídelnu a pracovnu pána sousedící s lodžií. V patře byly umístěny odpočinkové pokoje a provozní místnosti. Podobu interiérů však dnes dokumentují jen mozaikové teracové podlahy a několik uměleckořemeslně pojednaných dveří. /PP