Koncem prvního desetiletí 20. století se vysokomýtský podnikatel Vilém Charvát (1847–1921) obrátil na Kotěrův ateliér s žádostí o vypracování projektu vily. O generaci mladší Jan Kotěra (1871–1923) je právem označován za zakladatele moderní české architektury. Své představy o její podobě shrnul v úvaze „O novém umění“, otištěné roku 1900 ve Volných směrech, jejichž několik ročníků redigoval. Ve své konfesi architekt vyřkl i následující tezi, kterou se v podstatě řídil až do konce života: „Architektonické tvoření má dvě funkce: v první řadě konstruktivní tvoření prostoru, v druhé řadě okrášlení…“ Ne jinak tomu bylo i v případě Charvátovy vily. Realizovanému projektu předcházela dvojice alternativních studií. První z nich byla na hony vzdálena provedenému projektu. Hmotově bohatěji tvarovanou a prostornější vilu hodlal architekt vztyčit nad půdorysem ve tvaru písmene L a pomocí kryté arkádové chodby ji spojit s kruhovou zahradní besídkou. Stavebník se zřejmě zalekl rozměrů stavby i finančních nákladů, a proto Kotěru požádal, aby ji zredukoval. Novou variantu, která se stala předobrazem provedené vily, představil architekt v lednu následujícího roku. Půdorysnou dispozici Kotěra zachoval, z projektu však vyjmul arkádovou chodbu, zahradní besídku a některé z místností, zejména schodišťovou halu. Do přízemí domu pevně usazeného na masivní kamenné podezdívce architekt vložil obytnou místnost se samostatnou jídelnou. Vstupovalo se do ní z úzké chodby, z níž byla vedle kuchyně přístupná i čtvrtkruhová krytá terasa. Její zastřešení nese čtveřice toskánských sloupů, jejichž jednoduché hlavice Kotěra na poslední chvíli zaoblil. Ve stejný okamžik zaměnil i zábradlí balkonu u pokoje stavebníkových dcer. Na místo výplní z průmyslového pletiva, se kterým o několik let dříve pracoval při projektu své vinohradské vily, použil poněkud romantičtěji vyhlížející kuželkovou balustrádu. Do prvního patra vily kryté vysokou stanovou střechou situoval koupelnu pro trojici pokojů – pro hosty, stavebníkovy dcery a pána domu. Nesmírně stroze pojatá vila Viléma Charváta patří do skupiny Kotěrových pozdních prací. Stavby z tohoto okruhu charakterizuje odklon od „asketické a vizionářské linie“ a zároveň inklinace ke klidnějšímu a přívětivějšímu neoklasicismu. /JP