Vilka stojí v Tyršově ulici, která vede k zámeckému parku a jejím stavebníkem byla Marie Jedličková ze Zbiroha. Dům s vysokým přízemím a podkrovím má půdorys širokého obdélníka s půlválcovým rizalitem. Vilka je obklopena malou zahradou. Pohledově nejvíce exponovaná je strana orientovaná do ulice, jež vede z náměstí směrem k nádraží. V principu zachovává artikulaci ostatních fasád. Navíc střední rizalit ještě plasticky akcentuje další výrazný výstupek v úrovni přízemí, s okosenými rohy na způsob arkýře, s velkými okny. Tento arkýř je ukončen balkonem se zděnými pilířky s křivkovým vykrojením, mezi nimiž je kovaná typicky secesní mříž. Balkon předstupuje místnost v podkroví s dvojitým francouzským oknem. Plochu stěn středního rizalitu vyplňují obdélné rámy s barevnou mozaikou stylizovaných stromů. Původní plánek vilky se nedochoval. Z něho by byl zřejmý projektant, a také původní půdorysné řešení. Nicméně máme k dispozici alespoň „místopis“ domu s vyčíslením místností, přiložený k protokolu o novostavbě (11. května 1909, c. k. finanční sekretář Zdenko Polanský). „Podzemí“ (suterén) mělo dva sklepy, dále tu byla spíž, schodiště s předsíňkou, záchod, chodba, prádelna, dva pokoje a kuchyňský pokoj. Přízemí obsahovalo dvě kanceláře, chodbu, schodiště, předsíň, záchod, tři pokoje a koupelnu. Podkroví zahrnovalo celkem tři půdní prostory, jeden pokoj, jednu komoru a chodbu. Vilka je čistě secesní stavbou s řadou výborně zachovaných, výtvarně vysoce kvalitních detailů. Její projektant je zatím nejasný. Doložený provádějící stavitel Štěpán Wolf z Rokycan byl ovšem i velmi slušným projektantem domů v Rokycanech, ale třeba i v bližším Holoubkově. Velmi pozoruhodné venkovní a pravděpodobně i vnitřní detaily mají charakter návrhu komplexnějšího výtvarníka – architekta-designera nebo „čistšího“ výtvarníka, sochaře nebo malíře (mosaiky, lucerny, markýza nad vchodem), a proto tu nevylučují možnost podílu Alfonse Muchy. /VR