Mořic Schwarzkopf (1879–1937) byl majitelem firmy Schwarzkopf a. s. Sušice, továrna na obuv, usně a řemeny, která se stala věhlasným podnikem. Většina výroby byla určena pro export, firma dodávala své zboží i armádě. Na počátku padesátých let byla ale výroba zlikvidována. Mořic Schwarzkopf se ve druhé polovině dvacátých let rozhodl starý dům v centru města přestavět na luxusní obytný dům. Jeho dobrý známý – starosta Sušice J. Seitz přivedl architekta Jindřicha Freiwalda, který radikální přestavbu navrhl. Dům nakonec přestavován nebyl, původní objekt byl zcela zbořen a nahrazen novostavbou. Architekt Freiwald navrhl nárožní řadový dům, který ukončuje souvislou zástavbu patrových obytných domů. Objekt o dvou nadzemních podlažích má nepravidelný půdorys přibližně tvaru L, zastřešení sedlového tvaru, na nároží dominantní věž se zastřešením kuželového tvaru. K dvoutraktovému křídlu při ulici T. G. Masaryka pod ostrým úhlem přiléhá křídlo při ulici Ostrovní, krátkými kolmými křídly je vymezen dvůr, propojený průjezdem v přízemí se zahradou na nábřeží Otavy. Na ose průčelí do ulice T. G. Masaryka je hlavní vchod s vestibulem s vyrovnávacími schody, jenž vede do prostoru dvoupodlažní haly s půlkruhovým schodištěm orientovaným do dvorního průčelí. Směrem do Ostrovní ulice jsou obytné prostory, v severním dvorním křídlu další tříramenné schodiště. V patře byl původně rozsáhlý byt s reprezentačními místnostmi orientovanými do ulice T. G. Masaryka, při Ostrovní ulici pracovna majitele, pokoj a ložnice dětí, ložnice rodičů a na konci křídla směrem k řece „čajový“ pokoj (pokoj paní Schwarzkopfové) s půlkruhovým rizalitem, na který navazuje terasa a schodiště do zahrady. Významné interiéry mají bohatě řešenou výzdobu – vstupní vestibul mramorové obklady, schodiště obklady a zábradlí z ušlechtilého dřeva, pánský pokoj vestavěné skříně a dřevěný obklad stěn, japonský salonek plastickou výzdobu a posuvné dveře s intarziemi atd. Slohový mobiliář je částečně zachován. Zahrada je tvořena dlážděnou plochou a vázami oddělenou částí s kašnou, obehnána je zdí s půlkruhovými průhledy k řece Otavě. Po válce byla do domu nastěhována pohraniční policie, sekretariát KSČ a později mateřská škola. Původním majitelům byly vyhrazeny jen podružné místnosti a později byli vystěhováni úplně. Po vystěhování mateřské školy ve druhé polovině osmdesátých let došlo vlivem naprosté neúdržby k velmi závažnému poškození budovy. Po roce 1989 se dům vrátil původním vlastníkům, kteří provedli nezbytné opravy. Dům slouží opět jako obytný, v části je umístěna výroba rodinné firmy. Objekt se nachází na území Městské památkové zóny Sušice. /JaS, PeD