Plzeňská továrna na zpracování kamene Jana Cingroše patřila na konci 19. století k nejvýznamnějším podnikům svého druhu v Rakousko-Uhersku. Rozvoj firmy vyžadoval rozšiřování továrny, to však s ohledem na její umístění v blokové obytné zástavbě Pražského předměstí nebylo možné. Navíc se plánovalo rozšíření plzeňského hlavního nádraží, což by vyžadovalo přeložit továrnu na jiné místo. Jan Cingroš jednal o koupi pozemků v blízkosti železniční tratě do Prahy, v Doubravce u Plzně. V roce 1899 se však rozhodl zakoupit v exekuční dražbě Valentovský mlýn na řece Berounce i s přilehlými pozemky a vybudovat zde nový závod. Projekt na přestavbu mlýna na továrnu zpracovali stavitelé Josef a Václav Paškovi v roce 1899. Jako první stavba budoucího areálu továrny byla v roce 1900 dokončena vila. Původně měla být letním sídlem rodiny Jana Cingroše. Po dobu výstavby továrny však sloužila k bydlení vždy někoho z rodiny, kdo vykonával dozor nad pokračující stavbou. Toto místo si záhy Jan Cingroš oblíbil natolik, že vilu obýval celoročně a kolem ní nechal založit velkou zahradu, respektive park. Je pravděpodobné, že obdiv rodiny k tomuto místu rozhodl při výběru lokality pro novou továrnu. Po smrti Jana Cingroše v roce 1906 se výroba rozvíjela v plzeňském závodě. V roce 1924 dědicové, dcera Zdenka, provdaná za Ing. Josefa Havránka, vrchního ředitele Škodových závodů v Plzni, a syn Břetislav vilu prodali Ing. Miroslavu Schubertovi a jeho ženě Miladě. V letech 1925–1926 Schubertovi vilu zrekonstruovali. Severně od vily byl postaven dvoupodlažní objekt se zázemím domu, jehož součástí byl vytápěný skleník a dva nad sebou umístěné vodojemy – spodní, menší, pro dům, horní, větší, pro zahradu. Při vjezdu na pozemek náležející k vile, byl umístěn hospodářský objekt se stájí a seníkem. Projekt pro rekonstrukci domu a výstavbu nových objektů z roku 1925 byl zpracován pravděpodobně stavebním oddělením Škodových závodů v Plzni. Manželé Schubertovi, kteří měli dva syny, užívali vilu jako víkendový a letní byt. Od rekonstrukce ve dvacátých letech 20. století nebyly prováděny větší úpravy. Dům dosud vlastní rodina Schubertových, je ale obýván celoročně. /PaD