Původní majitel, MUDr. Luboš Saska z Klatov, měl v úmyslu postavit ve Velharticích sanatorium. Jeho záměr se nenaplnil a noví majitelé, manželé Rudolfovi, si tento dům z roku 1898 s krásným výhledem do krajiny a na velhartický hrad zvolili za letní sídlo pro sebe a svých šest dětí. Dům rozšířili o verandu se schodištěm do zahrady, v zahradě nechali vysázet stromy, postavit altány a kuželník, vybudovali vodovod. Každá z šesti rodin dětí J. K. Rudolfa měla ve vile svůj pokoj zařízený podle jejích představ. Místem, kde se všichni setkávali a trávili společně čas, byla zasklená veranda a přilehlý salon. Sloužily jako společná jídelna, přijímací pokoj i čítárna a herna. V saloně se také tančilo a hrálo divadlo. Společenský život ve vile oživovaly rodiny stálých letních hostů spřátelené s Rudolfovými, několikrát se dokonce po určitou dobu stala sídlem diplomatických a konsulárních zástupců. V letech 1924–1925 prošla vila celkovou opravou, při které byly nově upraveny interiéry a rozšířena zahrada. Byl odstraněn gloriet a navezena terasa, z níž se otevřel výhled do okolní krajiny. V zahradě vznikl také tenisový kurt. Jindřich Karel Rudolf pocházel z Krakova. V Plzni vybudoval továrnu s rozsáhlou výrobou klempířských produktů – ornamentální a figurální práce z dílen J. K. Rudolfa zdobily průčelí nejvýznamnějších novostaveb ve městě. Firma se stala jedním z největších instalačních závodů v Československu. Po znárodnění firmy v roce 1945 byla vila Rudolfových ve Velharticích přidělena místnímu národnímu výboru a na přelomu roku 1960 a 1961 byla definitivně zabavena bez náhrady. V roce 1968 byla dokončena přístavba sálu s jevištěm a příslušenstvím, a vila se tak stala součástí kulturního domu. Do patra byly přestěhovány kanceláře MNV, veřejná knihovna, a salon s verandou byl upraven na obřadní síň. Po listopadu roku 1989 rodina Rudolfových nepožádala o vydání vyvlastněného majetku a ponechala vilu ve vlastnictví Obce Velhartice. /PaD