Neorenesanční letní sídlo vytvořili nad údolím Botiče stavebník Moritz Gröbe a architekt Antonín Viktor Barvitius (1823 – 1901). Celek vily a přísně komponované zahrady naplňují ideální představu italské vily. Na interiéru se podílel začínající Josef Schulz a na sochařské výzdobě Bedřich Schnirch a Josef Vorlíček. Podsklepená třípatrová stavba, kterou provedl stavitel Franz Havel, je doplněna terasami, otevřenými schodišti, altány a vodními prvky - kaskádami a vodotrysky. Nechybí ani rozsáhlá umělá jeskyně - grotta. Umělec se snažil vymknout se z netvůrčího kopírování historických předloh a zbavit stavbu i styl nadbytečné ozdobnosti. Za druhé světové války byly při náletu v roce 1945 těžce poškozeny původní interiéry s pompejánskými výmalbami, v roce 1953 byl objekt adaptován architektem Pavlem Smetanou pro potřeby Ústředního domu pionýrů a mládeže hlavního města Prahy. Dnes je budova i park svěřena Městské části Praha 2.