Dům vznikl na místě zdevastované staré stavby z 19. století, ze které zbyla jen jihozápadní část vnější zdi. Se jménem architekta Ladislava Lábuse jsou spojovány charakteristiky typu „asketický racionalismus“, v jeho objektech je rozpoznáván „výraz odlehčeného skandinávského neofunkcionalismu“. V souladu s konceptem má podbabský dům dvě tváře – zvenku si podržel tradiční, mírně zmodernizovanou formu příměstského domu, zevnitř je zcela otevřený do okolní přírody a má spíše venkovský nebo zahradní charakter. Co definuje a zpevňuje vnitřní soudržnost, je prosklenou stěnou zdůrazněný výhled na strmě se zdvíhající šáreckou skálu, která se stává bezprostřední součástí interiéru. Původní hmotnost domu byla redukována na kvádr, jednou terasovitě odstupněný, s lehce zalomeným jihovýchodním průčelím. Zahradní průčelí nesené pilastry je téměř zcela prosklené. Charakter domu je postaven na protikladech přírody a civilizace, izolace a otevřenosti.