Velkoryse řešená rodinná vila bankovního rady Karla Struppla je jednou z řady pozoruhodných rezidencí, které vyrostly během necelého desetiletí na svazích Barrandova, jakési české obdoby kalifornského Hollywoodu. Ke zhodnocení pozemků, ležících na dohled od Vltavy i historického středu města a považovaných předtím za nevyužitelné, přispěl promyšlený, technicky i ekonomicky velkorysý podnikatelský záměr ing. Václava Havla, otce proslulého dramatika a pozdějšího prezidenta. Civilní, ale promyšlené urbanistické schéma vizionářského architekta Maxe Urbana, respektující topografii kopce, vyplnili svými stavbami další významní tvůrci, především Vladimír Grégr, spjatý úzce s rodinou Havlových. Ten se podílel na výstavbě i zabydlování barrandovského kopce od samého začátku – byl duší sportovního Sdružení pod Barrandovem, jehož plovoucí klubovna dodnes alespoň na fotografiích evokuje ducha fair play a modernity, tvůrcem vzorové výstavní vily v duchu „bílého“ funkcionalismu (dnes Barrandovská 46), navrhoval také vilu Miloše Havla a interiér restaurace Černý kůň v podzemí paláce Lucerna. Grégrova tvorba, ve svých počátcích silně ovlivněná funkcionalistickou estetikou, se po několika cestách do Středomoří začala překlánět do romantičtějších poloh. Bohužel jeho slibně se rozvíjející profesionální růst byl drastickým způsobem zastaven, protože v roce 1943 byl za svou odbojovou činnost popraven nacisty. Strupplova vila patří na začátek nové periody Barrandova. Obdélníková dvoupatrová protáhlá budova s valbovou střechou, pojatá v duchu tzv. novošpanělské architektury, je situována na východním svahu kopce, který využívá k dalekým nerušeným výhledům. Důraz na přirozené materiály – drsnou škrábanou omítku, tmavé nebarvené dřevo, kovářsky zpracované masivní železo, podezdívku z hrubě opracovaného kamene – dodává domu, situovanému v horní části rozsáhlé zahrady, rustikální ráz. Hlavní obytné místnosti jsou situované v horním patře pod prejzovou střechou, jejíž přetažená část kryje před deštěm otevřenou terasu, z obývacího pokoje se naskýtá neopakovatelný pohled na protější svahy nad řekou. Zdi spodního patra jsou členěné jednoduchými oblouky, za nimiž je další možnost příjemného posezení. Také v detailech je dům promyšlený a prozrazuje architektovu zkušenost s tvorbou kultivovaných jednoduchých interiérů i pohodlného nábytku. Dům zůstal naštěstí v užívání rodiny stavebníka a patří tak k těm nemnoha zachovalým příkladům, z nichž lze dodnes vyčíst atmosféru meziválečného Barrandova.