Rodící se styl geometrické moderny u nás reprezentovala především díla dvou žáků Otto Wagnera na Akademii výtvarných umění ve Vídni – Jana Kotěry a Františka Roitha. Z významné etapy jejich tvorby před první světovou válkou pochází několik vil, které sehrály důležitou roli v kontextu nejen české, ale podle našeho mínění i evropské architektury. Dějiště pro tvorbu obou architektů poskytla rozvíjející se villegiatura Černošic, vyhlášená rekreační lokalita. První vilu v duchu geometrické moderny zde vyprojektoval Jan Kotěra v roce 1908. Pod vlivem holandského architekta Hendrika Petruse Berlageho a soudobých snah některých vídeňských architektů o redukci architektonické formy dospěl Kotěra v této stavbě ke strohému projevu, jehož průvodní znak představuje cihlový obklad všech fasád. Zatímco v zevnějšku vily rozpoznáme vykročení k novoklasicismu, které rovněž reagovalo na vídeňské podněty, interiér vychází z anglických principů, včetně ústřední schodišťové haly s mezaninovou terasou. Vilu si nechal postavit Emil Kratochvíl (1847-1910), který do roku 1909 působil jako ředitel železáren v Králově Dvoře na Berounsku. Finančně podporoval studia Jana Preislera, proslulého reprezentanta českého moderního malířství, o němž vyšlo najevo, že byl Kratochvílovým nemanželským synem. Vlastní syn stavebníka, malíř a karikaturista Zdeněk Kratochvíl, velkou měrou přispěl k vysoké úrovni české knižní grafiky. Stavebník si dům zřejmě pořídil ke stáří jako trvalé rodinné sídlo. Osud Emilu Kratochvílovi ale nedopřál, aby si svého černošického sídla užíval, neboť krátce po dokončení stavby zemřel. Kromě vily v Černošicích po sobě Emil Kratochvíl zanechal ještě jedno dílo vysoké umělecké úrovně – hrobku na křivoklátském hřbitově od slovinského architekta Josipa Plečnika. Černošického díla pro Emila Kratochvíla si Jan Kotěra velmi cenil. Na sklonku života, v roce 1922, se k jeho zjednodušenému architektonickému jazyku vrátil, a to při navrhování vily čp. 367 v sousedních Všenorech pro majitele grafického závodu Jana Štence. /ŠK