Vila je jednou z posledních novostaveb feudálního sídla v České republice. Pro objekt se dnes oficiálně užívá výraz zámek, ale ten spíše přísluší až novorenesanční přestavbě. Dům nejvyššího purkrabího v Čechách a jednoho z nejosvícenějších politiků první poloviny devatenáctého století hraběte Karla Chotka byl původně stavěn skutečně jako empírová vila, což dokládá i označení v dobové projektové dokumentaci. Razantní přestavba zámku z konce devatenáctého století zásadně změnila slohový výraz, nikoli dispozici. Tu tvoří třípodlažní objekt se dvěma bočními křídly. Hlavní průčelí formuje vprostřed rizalit ještě zvýrazněný balkonem. K vile přísluší dva domky pro služebnictvo. Přízemí nabízelo obyvatelům biliárový pokoj, psací kabinet, velký salon a malý salon, ložnice, dámský pokoj a další zázemí. Interiéry dnes nesou výzdobu z doby neorenesanční přestavby. V prvním patře se dochovalo podstatně více stop po empírové vile. Platí to zejména pro taneční salon navržený jako sala terrena. Jeho táflování v bílé barvě v kombinaci se zlacením reprezentuje typickou ukázku empírového designu. Salonu dominuje tzv. italský krb z bílého mramoru. Původní Chotkova vila nesla charakteristické tvary pozdního rakouského empíru. Byl to sloh symbolizující pokrok, sloh, v němž se stavěly nádraží prvních železničních tratí. Je typické, že právě nejvyšší purkrabí dal přednost kasárenskému empíru před líbezným romantismem. Ve funkci silně prosazoval modernizaci českých zemí a zasloužil se i o vznik první železnice u nás. O jeho osvícenectví promlouvá i moderní vybavení vily, která disponovala vodovodem, splachovacími záchody, a to i v domech pro služebnictvo. Když purkrabí oslovil německého architekta Ludwiga Förstera (1797-1863), šlo ještě o nepříliš známého tvůrce. Později se proslavil jako autor plánu na rozšíření Vídně a řady významných vídeňských budov. Chotkovu empírovou vilu měla možnost si prohlédnou plejáda slavných hostů, krom představitelů šlechty to byl například i skladatel Ferenc Liszt. K neorenesanční přestavbě přistoupil vnuk stavebníka a zakázku zadal málo známému drážďanskému architektu Ernstu Fleischerovi. Na zámku pak například pobývala i Žofie Chotková, která roku 1914 zahynula spolu s manželem, následníkem trůnu Ferdinandem d’Este, při atentátu v Sarajevu. Po roce 1945 byl zámek užíván k různým účelům, i coby sídlo vojenské posádky. Od rekonstrukce v sedmdesátých letech slouží jako veřejně přístupný památkový objekt. /M. K.