Dvoupodlažní vila sousedí těsně s areálem někdejší továrny na papírové krabice Moritze Lüdersdorfa, kdysi největší svého druhu v monarchii. S rozmachem podniku se rozrůstalo i rodinné sídlo majitele. Do konce devatenáctého století prošlo krátce po sobě třemi stavebními fázemi. Ani jedna z nich si nekladla za cíl potlačit či splynout s tou předešlou. A tak lze snadno rozlišit jádro původního domu, které je architektonicky osobitě pojaté. První podlaží je zděné, patro hrázděné, štíty střech pokrývá bednění z prken. V přízemí bývaly čtyři pokoje včetně jídelny a pánského salonu a o patro výš se rozprostíraly čtyři ložnice a reprezentační salon. Roku 1886 dům expandoval do zadní části. Následující přístavba ještě připojila předsíň a čtyřbokou věž se záchodem. V interiérech se zachovaly mnohé historické prvky – dlažby, dveře, okna, dokonce keramický obklad na toaletě. Půvabnou památkou na secesní období je vybavení někdejšího pokoje továrníkova syna. Vestavěný rohový sekretáře zdobí kování a vitraj s charakteristickými rostlinnými motivy. K jednoznačnému přisouzení autorství vily nejsou dostupné prameny. Ale pro Josefa Petrovského mluví řada faktů. Byl Lüdersdorfovým dvorním architektem. Roku 1878 pro něj navrhl budovy továrny. Roku 1886 nakreslil dochovaný návrh na rozšíření vily. Poněkud překvapující je velký rozdíl mezi architekturou vlastní vily a přístaveb, které od sebe dělí sotva dva roky. Zatímco pozdější přístavby se jednoznačně hlásí k neorenesanci, původní vila ukazuje osobité uchopení historismu. Základní formy domu také vycházejí z neorenesance, fasádě ale dominují dekorační prvky převzaté z lidové architektury – hrázdění ozdobené dřevořezbami, desky s prořezávanými ornamenty na zábradlí, římsách. Výzdoba pak vrcholí na štítech s lomenicí. Podobný trend v dobové české architektuře reprezentoval Jan Zeyer či Antonín Wiehl. Autor Lüdersdorfovy vily pak značně překonává svou dobu moderním způsobem zasklení rizalitu pásem okna vedeného přes roh. Potomci Moritze Lüdersdorfa bydleli ve vile do konce druhé světové války. Poté stavba sloužila jako zázemí pro zaměstnance kartonážky. V roce 2002 podnik zastavil výrobu. Areál koupila developerská firma. Hodlala vše zbourat a vybudovat na uvolněném prostoru supermarket. Na poslední chvíli se podařilo demolici vily odvrátit jejím zařazením mezi státem chráněné památky. /M. K.