Dvoupodlažní vila proslulé rodiny českých vlastenců a mecenášů umění stojí vprostřed malé vesnice. Mezi prostými chalupami vyniká velikostí a honosností. Půdorysná dispozice ve tvaru písmene „L“ se otevírá do ulice. Hlavnímu průčelí vévodí křídlo s lodžiemi se dvěma řadami arkád. Dům stojí v mírném svahu, vyvýšený na podezdívce. Stavba má zděné přízemí. Patro a půdní nadezdívka jsou hrázděné, s vyzdívkami z ostře pálených cihel. Fasádu zdobí dřevořezby ve formě prořezávaných desek. Hlavní vchod do domu vedl skrze honosnou lodžii. V přízemí byly pravděpodobně situovány reprezentační prostory rodiny. Do patra vede točité kamenné schodiště. I patro kromě pokojů nabízelo letní posezení na čerstvém vzduchu v prostorné lodžii otevřené arkádami do třech stran. Motivy arkád, nízký „středomořský“ sklon střechy, kazetové stropy a další prvky jednoznačně řadí stylové pojetí vily do neorenesance. Jan Zeyer (1847–1903), bratr slavného básníka Julia, patřil k předním představitelům tohoto stylu v Čechách. Provozoval společnou kancelář s Antonínem Wiehlem, otcem české neorenesance. Řadou detailů ale cituje také lidovou architekturu. Řezbářská výzdoba si hraje s rustikálními motivy, při detailním pohledu divák odhalí jako leitmotiv obrázek veverky. Ani užití hrázděné konstrukce není pro českou neorenesanci obvyklé. Architekta k tomu mohly vést dva důvody. Prvním může být zdůraznění venkovského charakteru vily, druhým fakt, že stavebník disponoval množstvím dřeva. Rodinný majetek Švagrovských totiž vzešel z obchodu s řezivem. Výběr architekta pak vůbec nebyl náhodný, Zeyer se oženil jednou z dcer rodiny stavebníka. Švagrovští patřili k první české buržoasii. Nejvíce se proslavil August, který bohatě podporoval české umělce a zval je do bechlínské vily, kde si užívali pohostinnosti a dobrosrdečnosti majitelů. Mnozí si toto místo hluboce zamilovali. K nejslavnějším a nejčastějším bechlínským hostům patřil Jan Neruda, který zde napsal své Písně kosmické. O vilu přišli potomci Švagrovských po roce 1948. Změnila se ve správní budovu JZD s malým Nerudovým muzeem. Toto období připomínají cizí prvky uvnitř stavby jako obložení stěn dřevotřískou, panelákové dveře, nevzhledné zasklení lodžie. Změnila se také přirozená barevnost fasády. Dům se vrátil v restituci původním majitelům, ti pro něj zatím marně hledali vhodné využití. /M. K.