Když byla kolem roku 1900 založena nedaleko chotěbořské železniční stanice textilní továrna firmy Geiringer, rozhodl se její ředitel, Josef Lašek, postavit na sousední trojúhelníkové parcele s nárožím do ulic Herrmannovy a Senftovy vlastní vilu. Návrh rodinného domu v novobarokním stylu vypracoval v roce 1902 renomovaný místní stavitel František Kruml. Vila manželů Hubáčkových, kteří dům zakoupili ve třicátých letech a po nichž dostal své jméno, je přízemní, částečně podsklepenou stavbou na obdélném půdorysu. Delší, reprezentativní stranu objektu, jež je rovnoběžná s  Herrmannovou ulicí, zvýrazňuje vystouplý ústřední rizalit se zdvojeným oknem v přízemí a menším oknem v původně bohatě zdobeném zděném štítu. Zbývající část hlavní uliční fasády má po jedné okenní ose. U protilehlého zahradního průčelí se středový rizalit znovu opakuje a sehrává zde úlohu monumentální vstupní verandy. Ta je na místo štítu završena nízkou mansardou, přiléhající k hlavní hmotě střechy, která je, až na sedlový náběh k uličnímu štítu, rovněž mansardová s valbami. Dvoubarevná novobarokní fasáda byla pojata značně dekorativně. Hlavní plocha je rozčleněna do vpadlých lizénových rámů, obklopujících kolem dokola omítaná pole s pásovou rustikou, provedenou v hrubozrnné omítce. V porovnání s dochovanou plánovou dokumentací byly při konečné realizaci stavby dodatečně pozměněny některé dekorativní architektonické články. Interiéry se ve své podstatě zachovaly dodnes. Obytné podkroví doznalo větších stavebních úprav v roce 1947, kdy vznikla na východní straně problematická půdní vestavba s pultovým zastřešením. Objekt i zahrada se vzrostlými stromy je díky péči potomků Karla Hubáčka ve velmi dobrém stavu.  /J. Sl.