Louis Seidner pocházel z německy mluvící židovské rodiny obchodníků a později průmyslníků. Projekt domu svěřil pražskému architektovi Adolfu Foehrovi, oblíbenému především u německé klientely. Důvod, proč si jihlavský továrník vybral pražského architekta, zůstává utajen, vila totiž představuje jedinou stopu, kterou architekt v Jihlavě zanechal. Není však vyloučené, že je svedly společné zájmy, neboť oba muži byli členy známého spolku Schlaraffia, jehož hlavním posláním bylo pěstování společenských vztahů, humoru a přátelství. Stavebním dozorem byl pověřen jihlavský inženýr Emanuel Lang. Centrum vily tvořila po vzoru anglických rodinných sídel vstupní hala s krbem a schodištěm do patra. Prostor celé haly byl až do patra pokryt dřevěným kazetováním, dřevěné bylo také schodiště se zábradlím, všechny dveře a krbový obklad. V přízemí se vstupovalo do velkého salonu nebo vedlejšími dveřmi do jídelny. Do pánského pokoje na jižní straně vedly z haly prosklené posuvné dveře, stejné, které spojovaly jídelnu se salonem. I zde se na řadě prvků opět použilo dřevěné obložení. Na jídelnu navazoval na severu úzký meziprostor přípravny s kredencem a kuchyň. K jídelně a salonu přiléhala v zadním traktu domu zimní zahrada, z níž byla dvojicí protilehlých venkovních schodišť přístupná zahrada. Po vyhlášení protektorátu v březnu 1939 byla rodina přinucena vystěhovat se do Prahy. Dům krátce nato zabralo vedení jednotek SS a zřídilo si zde hlavní sídlo. Louis Seidner zemřel v koncentračním táboře, jeho děti se zachránily emigrací a na počátku devadesátých let jim byl majetek po rodičích vrácen.  /J. L.