Třicetiletý Vítězslav Horn přišel z Brna do Jihlavy počátkem dvacátých let na základě nabídky místa primáře chirurgického oddělení tamní nemocnice. Netajil se svým vlasteneckým elánem a podporou všech pročeských snah na německém jazykovém ostrově. Brzy byl jmenován ředitelem nemocnice, který pozvedl regionální ústav na evropskou úroveň. Zařízení nemocničního bytu nad vrátnicí mu navrhl brněnský architekt Bohumír František Antonín Čermák, žák Otto Wagnera na vídeňské Akademii. Z jejich další spolupráce vzešla impozantní vila o čtyřech podlažích. Centrální spojovací článek všech traktů a pater tvořila vstupní schodišťová hala. Na ni v přízemí navazovaly reprezentační pokoje - velká jídelna, společenská místnost a rozlehlá pracovna s knihovnou. Ve východní části přiléhala k jídelně kuchyň, spíž a pokojík pro služku. V patře se nacházely ložnice dětí a rodičů, dále pak dva hostinské pokoje s vlastní koupelnou a zabudovanými umyvadly v nábytkové stěně. Zálibu majitelů v automobilech prozrazovala rozměrná dvojgaráž v suterénu, následovala dílna a skleník. Malý suterénní byt s kuchyní a toaletou pro správce byl opatřen samostatným vchodem. Podle pamětí lékařova syna se vila výborně hodila k reprezentačním účelům, avšak méně vyhovovala soukromému bydlení. MUDr. Vítězslava Horna provázel těžký osud kvůli jeho vlastenectví nejen za druhé světové války, kdy byl vězněn nacisty šest let v koncentračních táborech, ale i po únorovém převratu, kdy ho komunisté nejdříve zbavili ředitelské funkce v nemocnici, rodinu posléze nedobrovolně vystěhovali z Jihlavy a nemovitost bez náhrady vyvlastnili. Dnešní majitel objekt citlivě zrekonstruoval se snahou o zachování původní Čermákovy koncepce.  /J. L.