Vila, kterou pro manžele Františka a Růženu Váňovy projektoval pražský inženýr Jan Legát, sleduje historický předobraz francouzských zámečků. Čtyřpodlažní budova s monumentálním jedenáctiosým průčelím a mansardovou střechou je přísně symetrická, k jejímu akcentovanému středu stoupala od silnice pěší cesta parkově upravenou zahradou. Zadní průčelí se obracelo k rozsáhlému pozemku, na němž byl nejen park s jezírkem a ostrůvkem uprostřed, ale i sad, zelinářská zahrada se skleníkem a hospodářským zázemím. Jan Legát se ovšem historických vzorů nedržel nijak ortodoxně. Především se snažil o zjednodušení formálních prvků, přičemž se inspiroval i secesí a ranou modernou. Nejpůvabnějším motivem jsou nárožní, velmi subtilně působící zaoblené arkýře, rozšiřující průčelí. Dům byl původně zamýšlen nejen jako obydlí pro čtyřčlennou rodinu doktora Váni, ale měl sloužit i jako sanatorium. Tomu odpovídá i dosti schematický půdorys všech podlaží: ke střední chodbě vždy přiléhala řada téměř identických pokojů obrácených k přední zahradě, na opačné straně byly kromě dalších pokojů kuchyně, koupelny a další pomocné prostory. Dům se však sanatoriem nikdy nestal. V přízemí byla ordinace s čekárnou a patrně byty pomocného personálu. Celé první patro sloužilo rodině. V domě bylo asi již od počátku několik nájemních bytů. Výstavbu domu z větší části financoval tchán doktora Váni, ředitel pelhřimovské spořitelny Jan Křemen, významná osobnost podnikatelského, ale i společenského života Pelhřimova. Doktor Váňa se po první světové válce stal v Pelhřimově státním městským lékařem, záhy však vážně onemocněl a jeho ordinaci v domě již v roce 1927 převzal doktor Vincenc Pross. Po válce vdova po doktoru Váňovi vilu prodala okresnímu úřadu, který ji proměnil v administrativní budovu.  /P. K.