V bezprostředním sousedství tehdy právě dokončené Drechselovy vily od Pavla Janáka projektuje v roce 1913 rodinný dům pro odbornou učitelku slečnu Jelínkovou místní stavitel Jan Kotrnoch. Oba domy se navzájem dotýkají, navazují na sebe shodným kamenným soklem i přibližně stejným objemem, členěným na přízemí a obytné podkroví, vstupy z boku domů jsou na zrcadlově opačných stranách. Tím však veškerá podobnost končí. Kotrnochova architektura jistě nebyla ve své době nijak průbojným dílem. Je však dobrým příkladem toho, že i běžná stavitelská produkce tehdy mívala kultivovanou podobu a dokázala – s určitým zpožděním - reagovat na podněty z center. V tomto případě se inspirovala řadou secesních motivů. Uplatnila je s půvabem a se smyslem pro řád, zřejmá je snaha, aby dům působil neokázale a střídmě. Základní jednoduchý kubus stavby je oživen mírně předstupující střední částí uličního průčelí s hrázděným zdivem vikýře, jehož osu zdůrazňuje malý dřevěný balkon, zatímco zahradní průčelí nese asymetricky umístěnou, původně otevřenou dřevěnou lodžii. Přehledné a provozně dobře promyšlené vnitřní uspořádání domu má v centru prostornou předsíň, kolem níž jsou rozloženy tři pokoje s okny do ulice, jídelna propojená přes verandu se zahradou a kuchyň s pokojem pro služku. Hezké dřevěné schodiště s vyřezávanými sloupky zábradlí vede k podkroví, kde původně byly pouze dva pokoje. V roce 1932 v něm byly zbudovány další místnosti. Přestože je v plánu přestavby Marie Jelínková již titulována jako ředitelka dívčích škol, v domě kromě ní bydleli tři další nájemníci. Dům v současnosti slouží jako sídlo projektové firmy. Jeho původní vnější podoba zůstala v podstatě nezměněna a rovněž interiéry obsahují řadu autentických detailů.  /P. K.