Dům jihlavského stavitele Vinzenze Zeizingera patřil k nejzdařilejším objektům z letní kolonie v jihlavské městské části Lesnov. Vzniklá stavba si až do dnešních dnů udržela pohledově dominantní postavení v nezastavěné krajině. Podobně jako její okolní předchůdkyně ji charakterizoval důraz na vertikálnost, což obyvatelům přinášelo požitek z výhledu do okolí. K němu měla dopomáhat dřevěná veranda a především nakoso přistavěná věž s nepostradatelnou vyhlídkou. Na fasádě se střídalo kyklopské zdivo v přízemí s bosovaným v patře věže, jinde bílá omítka s horizontálním pásem kachlového obkladu. Malebnost celému objektu navíc dodávaly hrázděné štíty i řezbářský dekor verandy a vyhlídky. Veškeré dřevěné prvky, včetně celé verandy a režného zdiva, ovšem ustoupily pozdějším stavebním úpravám. Hlavní místnosti – salon s jídelnou a manželskou ložnici – umístil Zeizinger do prvního patra třípodlažní stavby nejen kvůli výhledu, ale i z důvodu svažitého terénu, zatímco v přízemí ponechal prostor pro sociální zabezpečení, sklepy a místo pro kočár. Do půdního patra vměstnal ještě dva menší pokoje. Vinzenz Zeizinger navrhl a realizoval v Jihlavě od roku 1902 velké množství staveb, především nájemních domů. Nejúspěšnější období činnosti jeho firmy skončilo začátkem první světové války. Pozornost si zasluhují především jeho secesní stavby – vedle lesnovských vil je to například nárožní dům s členitou fasádou v Bezručově ulici 7, Grandhotel v Husově ulici 1, vila v ulici Legionářů 11 či jihlavské kino Edison v Havlíčkově ulici 68 (zbouráno 1961). Koncem roku 1924 přenesl sídlo firmy do Německé Libiny v okrese Šumperk a v Jihlavě ponechal firemní pobočku.  /J. L.